Rýmečku nemáš a maturitku nedáš

15. října 2015 v 16:49 | Chii |  Deník
Maminka se dívá na televizi. Je poměrně jednoduché si ověřit, jestli spí a nechá na sebe blikat obrazovku, nebo skutečně dává pozor.

"Megera,'' okomentovala dění a jelo se dál.

Psali jste někdy článek na mobilu? Nedělejte to. Je to stupidní a vyčerpávající, ale menší utrpení než vstávat z postele a jít si pro počítač. Abych byla spravedlivá, já bych se nemusela téměř hnout, stačí se jen trošku natáhnout a můžu psát jako člověk.

A teď už to just neudělám.


***

S mou středoškolskou kolegyní jsme se v pondělí shodly, že rýmečka je na pytel a že nám je tím pádem na pytel. Ale vážně, je to vyčerpávající jak sviňa. Pondělí se tedy neslo v duchu kapesníčků.

Docela mě štve jedna věc (jedna...). Totiž že na mě nejde nic poznat. Když mám horečku, rýmu, když jsem nespala 36 hodin, když jsem ztratila veškerou chuť do života či naději a podobně luxusní zboží. Ať už se mi děje cokoli, vypadám pořád relativně stejně, tudíž na mě nikdo ani v nejmenším nebere ohled. Oni by na mě pravděpodobně kašlali, i kdyby na mě šlo leccos poznat, ale trocha naivity jednou denně je něco, co bych si snad ještě mohla dovolit. Stěží.

Na kolegyni jde vidět úplně všechno. Rýmu bere velmi vážně a naše lavice přítomnost nachlazeného není schopna zatajit, protože je plná kapesníčků a bylinkových čajů. To, že jí není dobře, lze poznat prakticky okamžitě, a když naspí čtyři hodiny za noc (což se stalo dvakrát), víte to, protože všechny posílá do hajzlu a ostatní chodí po špičkách a ptají se mě: Jáníí... co je jí?

A já si tam můžu prakticky umírat ve stealth stylu.

Taky bych chtěla někdy zažít, aby mi doktorka řekla, ať zůstanu doma a necvičím ve škole. Je pravděpodobnější, že mi přijde dopis z Bradavic, než aby mi doktorka pro jednou vyjádřila trochu lásky. Lásky! Ať už jsem té babě přiznala jakýkoli problém, odcházela jsem s třikrát takovým problémem. V hajzlu toto.

***

Inu, tak jsem to večer s klofáním do mobilu vzdala a dneska odpoledne jsem u počítače. Rozhodla jsem se definitivně skoncovat s nachlazením, tak jsem počkala, až začne pršet, a šla jsem ven se psem. Trvalo mi hodinu, než jsem se vrátila domů, a jo, je mi fajn. Relativně. Kolegyně začala brát antibiotika a den ode dne se horší. Tak jak jí mám jinak vysvětlit, ať ty sračky nebere, když jí to jen ubližuje? Nikdo mě tu neposlouchá.

Cítím se tak bezmocně.

Vlastně ani ne. Je mi to řiť.

A zítra máme tělocvik. Z nějakého zvláštního důvodu nám ho rozdělili. Ve čtvrtek jedna poslední hodina, v pátek poslední hodina. Fascinující, něco tak stupidního těžko pohledat, ale ta škola mě tak celkově ráda sere. Zatím nás tam ze sedmnácti bylo maximálně šest.

Němčinářovi je téměř padesát a chová se jako malé děcko. Já mu jednou nepřijdu na test a on se se mnou prostě přestane bavit. A víte, co je taky bomba? Když se ho Nasťa na něco zeptá, nebo začne na něco držkovat, on si ji vyslechne, nadechne se, otočí se ke mně, a seřve mě jak malého spratka. A to jsem do té doby nevinně šroubovala víčko od Magnézky.

Svým způsobem je to stále vtipné, ale člověka to po třech letech začne srát. Nemluvě o tom, že to zažívám tři roky jenom v jedné škole, a že těch deset předchozích let se snažím urputně zapomenout.

Školou se pyšně nosí drb, že do pěti let ta budova zkrachuje. Mám chuť si promnout ruce a satansky se rozesmát, ale to už bych o sobě to mínění měla opravdu minimální.

A jo, asi to tady párkrát už bylo napsané, že nám škola slibuje už čtvrtým rokem Anglii? A taky to, že jsem tam v životě nebyla, že jsem si to vždycky opravdu přála, a tak celkově že mám prostě zájem? Jo?

No, tak tím čtvrtým rokem se to konečně povedlo.

Ale ne mně.

Můj život je svým způsobem až k pláči vtipný a má nádherný smysl pro humor, protože tohle si jinak vysvětlit nedokážu. Přestože doteď vyloženě platil přísný zákaz účasti prváků na jakémkoli výletě, vybíralo se hlavně z prváků. No, a pak se přišlo do čtvrťáku a vybralo se pět lidí, z toho tři, co neumí anglicky ani pípnout, potom jedna, co jí to docela jde, a pak Nasťa.

Jako takhle; překvapená jsem nebyla. Zklamaná asi taky ne, protože mě to nepřekvapilo. Vlastně jsem tomu nevěnovala ani kapičku té emoce, kterou jsem pocítila, asi jsem zase jenom pokrčila rameny a udělala inteligentní a nadmíru procítěné hm, načež jsem se hystericky rozesmála a řekla no bóže, tak pojedu jindy.

A bez uřvaných a přiopilých blbečků. Má to svoje výhody, cestovat s takovými hovady vážně není fajn, člověk si to ani neužije. Teda já si Benelux snažila užít, ale celý týden mi byla zima, špatně a bolela mě hlava, taky jsem spala každou noc maximálně tři hodiny (dvě noci z pěti vlastně vůbec nic), a navíc mě srali ti uřvaní pitomečkové, v čele s mou spolužačkou, která ve čtyři ráno v autobuse zařvala: KLIMUUUU!!!

Ale ty jo, byly doby, kdy bych se bez dalších komentářů prohlásila za přecitlivělou. Nějak se ze mně asi stává pařez nebo co, protože jinak nevím, proč nedokážu nějak emocionálněji reagovat. Asi se mně nechce.

Jo, hej, hej, a víte, co se ještě stalo? Taky vzali naši třídu, třicet jedna lidí, a strčili ji do místnosti, kam se vlezlo minulý rok sotva dvanáct. Taky každý den několikrát slyšíme: "No minimálně třetina z vás to neudělá, VŽDYCKY to tak bylo, maturitu nedáte---!"

Nevím teda, o co se ty kurvy snaží. Nésu blbá, to bych se bodla tužkou do oka, kdybych nedala maturitu. Ale fakt, to by byla ostuda. Horší je, že je to stavěné spíš na štěstí než na vědomostech, proto bych se asi měla bát taky. Protože vykládat si Petra a Lucii je lepší než Chrám Matky Boží v Paříži, a ne že ne. A to je řeč jenom o blbé literatuře, co ten zbytek!

A můžete umět anglicky jak chcete, když si idiot se slovníkem "fenkjů" a "plís" vybere rodinu a vy globální oteplování, může se prostě stát, že on vyjde s maturitou a vy s nakopnutým zadkem.

Celkově ten svět funguje na podivném principu a já se do něj pořád ne a ne dostat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viktoria Abe Viktoria Abe | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 13:07 | Reagovat

Moc hezky zajímavě píšeš :)

Nevím teda, co studuješ za školu, ale maturitu nedat není až takový problém stejně jako ji zvládnout. Stačí zasednutý učitel nebo naopak lepší pověst než ostatních.
Já sama jsem ji nedala. Vyletěla jsem na genetiku. Nestydím se za to, ale jsem totálně nasraná. Zpackalo mi to všechny plány, sesypalo spoustu věcí. Takže maturita je něco, co ať Ti bude vtloukat do hlavy kdokoli cokoli, se prostě dát musí, jinak je člověk teprve hozený do vody...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama