... a půl.

25. srpna 2015 v 19:37 | Chii |  Deník
Dříve mě ten jednostranný kontakt se světem fascinoval asi o něco víc, jinak si tohle sezení bokem nedovedu vysvětlit. Vlastně spíš víc ležím než sedím. Vždycky si musím vzpomenout na jednoho neurotického učitele, bylo to asi v prváku, co nám vysvětloval, co se bude dít, co se dít nebude, co ho sere míň a co o něco víc.

"A v rámci zachování dobrých vztahů si kdyžtak hačnete bokem."


Po dvou měsících třeťáku jsem si řekla, že mi to mohlo dojít dřív, a dala jsem si lavici úplně dozadu k oknům, tak dva metry od jedné lavice, metr a půl od další, metr od třetí, zkrátka takový malý opuštěný ostrůvek ve třídě s třiceti lidmi. I když teda nevím, kdy naposledy ta třída viděla třicet lidí pohromadě. Poslední dva týdny před prázdninami tam byli tak tři maximálně. Jeden den jsem tam byla dokonce sama, což je k smíchu vzhledem k tomu, že patřím spíš k té návštěvnické skupině, jinými slovy těm, kteří na to víceméně serou a nedovedou si zaboha splnit ucházející docházku. A mě ani nepřijde, že tam tak často nejsem, ale ono se to docela nasbírá.

Dobře, přijde mi, že tam nejsem často, to bych musela být úplně slepá a blbá, kdybych to nestíhala registrovat. Někdy mě tak napadá, jak bych na tom byla se známkami, kdybych tam chodila častěji. Kdybych třeba zvládla dva, tři týdny za sebou. Měsíc. Možná bych to měla ve čtvrťáku brát trochu vážněji, ne si z toho dělat holubník, protože maturita a podobné sračky.

Už teď si dovedu poměrně živě představit, jak nehorázně mě to bude srát, ty jejich každodenní kecy o tom, že nás čeká maturita, a s takovouhle tady budete další dva roky, a někteří z vás odejdou možná v roce 2019, cože, vy to nevíte, tohle ale máte vědět už od prváku, bez toho maturitu neuděláte - blablabla. Minimálně třetina z vás propadne, blabla.

A nikdo neřekne, že to bude probíhat, jako to probíhalo vždycky. Že když je prostě student sere, tak mu z té zkoušky udělají peklo. Že nám zase vymění učitele na češtinu, což je krapet na hovno, když máte každý rok, ne-li půlrok, jiného člověka, co do vás hustí ty samé věci, ale úplně jinak. Někomu se váš styl slohu líbí, někdo vám vrátí červenou a poškrtanou práci jen proto, že "tohle slovo se mi tam nehodilo", a přitom nebere na vědomí, že jiné slovo tam dát nešlo.

To, tuším, docela urazilo Nasťu, ve třeťáku, když jí učitelka škrtla cosi jako "žít v pohodlí" nebo něco takového. Nejsem si jistá, jestli je to ono, ale to slovo pohodlí tam bylo docela určitě. Tak se učitelky zeptala - co je na tom špatně? A ona že prý je to abstraktní pojem, v tom se přece žít nedá...

Drahá paní učitelko. Cože.

***

Znovu mi přišel meil s upozorněním, že jsem se do blogu dlouho nepřihlásila. Pak jsem narazila na pár svých oblíbených blogů z doby, kdy jsem tady byla o něco častěji, a žasla nad tím, že pořád fungují. A nadávají na úpadek blogů. Ony neupadají blogy jako takové, spíš ty kvalitní. Možná. Třeba jenom nehledám, nebo hledám špatně.

Ale jak se tak dívám na archiv po levé straně, vidím, že to šlo z kopce už od začátku, i když o něco nenápadněji.

Rok 2011 - 143 článků
Rok 2012 - 119 článků
Rok 2013 - 55 článků
Rok 2014 - 3 články
Rok 2015 - 1 článek
(když nepočítám tenhle)

Není to přitom tak, že bych toho měla k oznámení o něco méně. Spíš se mi to asi oznamovat nechce nebo co. Tak celkově se mi spoustu věcí nechce. Obzvlášť ty věci, které bych měla. Jo, ty se mi nechcou nejvíc ze všeho.

Udělala jsem včera zkoušky z autoškoly. Chlap si psal zápisky do deníčku. Ke jménu mi napsal slovo 'divočák'. Uznávám, že jsem ty dvě zatáčky mohla vzít trochu něžněji, ale taky se mohl ozvat kapku dřív, že zatáčíme. Bylo to fajn, baví mě to. I když mě čeká řízení auta s téměř nepohnutelnou sedačkou, bez klimy, rádia, elektrických okýnek a zrcátek, krapet pocuchanou ruční brzdou a bez posilovače řízení, což je vážně bolestivá záležitost, když se snažíte zaparkovat, ale na to si budu muset zvyknout. Nésu žádná sračka, to dám.

Yo, taky jsem v červnu udělala státnice z angličtiny. Sedělo tam mnohem víc lidí, než kolik jich tam sedět mělo. Měla tam být naše učitelka a další dvě baby, ale ne, ona se tam nacpala ještě majitelka školy (celou dobu mi do té zkoušky kecala, mimochodem, protože mě taky prostě zbožňuje), a ještě zástupce s foťákem, který se ani jednou jedinkrát nepodíval nikam jinam, jako by se bál, že vytáhnu tahák. Blbec. Myslím, že letos odchází. To jeho "běžte se přezout" mi chybět nebude, ale dobře se s ním dalo pohádat, to bylo fajn.

Tobi měl před pár dny třetí narozeniny. Je to krásné, když se pes dožije víc jak tří let. Doufám, že tady ten hajzl bude až do čtrnácti. Dělá dost hovadin na to, aby vydržel i patnáct. Je to bestie, ale hej, je to čokl. Toho prostě musím milovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bony Bony | 25. srpna 2015 v 22:50 | Reagovat

Protože je už dost hodin, tak Ti to smskou psát nebudu. Ale i tak jsem na Tebe trojnásobně hrdá, dvojnásobně Ti gratuluju a jednou děkuju. (Wolfy napsala článek! Hurá!) :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama