Hysterický pes, dramatická docházka & mafiánské kontakty

2. března 2014 v 16:25 | Chii |  Deník
Jsem ohledně svého čtyřicetikilového pejska velice ochranitelská. Ani jsem si neuvědomila, že jsem nastavila vlastní ruce, když se na chudáčka blbučkého neschopného vrhli dva bojoví psi a snažili se ho roztrhat. Jednoho z nich jsem čímsi švihla, ten druhý se nenechal a je opravdu s podivem, že mám neprokouslé ruce, jen doškrábané nohy. O pár minut uklidňování hysterického psa později jsem si uvědomila, že to byl asi hodně špatnej nápad, se svou ne zrovna velkou sílou (nemluvě o výšce) skákat po hlavě do psí rvačky, když můj starší a o dvě hlavy větší bratr stojí opodál a jen naklání hlavu na stranu.



Zajímavé, co si všechno člověk uvědomí, až je po všem.

Tobi to ustál, padlo pár kapek krve z ucha a nohy, ale po pěti minutách byl připravený jít zase ven, což nebylo vzhledem k jeho vyčerpané majitelce možné.

Kde jsou ty časy, kdy jsem si ho při takových situacích prostě schovala pod bundu a ani o něm skoro nevěděla, jen slyšela rozhořčené fňukání a cítila občasné štípnutí do ramene.

***

Vždycky, když jsem si v knížce přečetla něco o tom, jak někdo tráví čas hleděním z okna, a že tak přejde celý den jako voda, nechtělo se mi tomu věřit. Dokud jsem si to nevyzkoušela. Je to nehorázná ztráta času, a obzvlášť u mně, když pořád prakticky nevím, kam dřív vletět, ale nějak jsem se od toho okna nemohla odtrhnout, hřálo mě sluníčko a bratr vedle v pokoji hrál nějakou stupidní hru, která ho ani za mák nebaví, ale nemá nic lepšího na práci.

***

Asi jsem to tady ještě nezmiňovala, to, že pojedu v srpnu na tři měsíce do Německa, což by nebylo tak zlé, kdybych tam nejela s Ivánkem. Vy, kdo tohle jméno nečtete poprvé, jste právě určitě nezapomněli na upřímnou soustrast, protože s tím člověkem je sebevražda jet i půl hodiny vlakem. Pokud se ovšem dříve nedopustíte vraždy, to záleží na nervech.

Jedu tam i s Nasťou, a ta je ještě nadšenější než já.

***

Abych sem přidala i něco ještě osobnějšího, můj drahý rodič se zjevně nedokáže déle udržet ve střízlivém stavu, což mi značně komplikuje původní plány. Čímž bych se rovnou chtěla znovu omluvit kolegyni B. za to, že jsem náš menší výlet musela odříct. Vynahradím to v úterý, snad. ^.^

***

Dneska jsem dočetla Hobita a pořád nechápu, jak se jim z toho povedlo udělat dva filmy, nemluvě o tom připravovaném třetím.

***

Škola. Tak na stížnost se zapomnělo, protože je dokonce i tahle učitelka dokázala setřít. Tolik k připraveným argumentům. Člověk aby se za ty lidi styděl, i když s nimi má společnou jenom třídu. Dobře, to je zapomenuto.

Druhý týden po praxi jsem si tam znovu připadala jak Alenka v říši divů, všechno bylo takové divné a neznámé, jako bych se tam neukázala bůhvíjak dlouho, a potom se zjistilo, že je to jenom atmosféra, protože se konečně přišlo na to, kdo je náš třídní zloděj. Když už někdo krade, proč proboha před svědky, a proč krade věci vlastním spolužákům? Přijde mi to celkově jako svinstvo, ale tohle tomu přidává další mínusové body.

A co je ještě horší, je fakt, jak jsou z toho všichni kolem nadšení. Něco se děje, bude mít průser, možná ji vykopnou, jo, doufám, že ji vykopnou, nemám ji ráda.

Pomalu mi tenhle přístup přijde ještě horší než celá tahle věc.

***

Počet spolužaček, které mě pořád hladí po vlasech a říkají u toho "Ty je máš tak jemné!" a "Jak to děláš?!" se rozrostl na tři. Jedna z nich si sedla do vlaku za mnou. Zážitek na celý život, trauma až za hrob.

A stojím si za tím stále: čím míň se o tu věc na hlavě člověk stará, tím líp to na tom je.

A toho češtináře asi vážně sejmu. Napsala jsem si to do diáře, pak jsem si to musela škrtnout, protože kvůli tomu testu na to nebyl čas.

Proboha, doufám, že neumře, jinak by to bylo na mě a já nejsem na dráhu zločince plně připravená. Musím si napřed sehnat kontakty. Na Sicílii, nejlépe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Das Das | Web | 13. března 2014 v 19:56 | Reagovat

No bohužel můj pakouš si na psi pěkně dovoluje. Teda nevrhá se nikam s vrčením, většinou se zastaví a čeká než k němu dojdu, když vidí psa.. ale na vodítku si často zavrčí, kort když druhej pes už z dálky vypadá že by se pral.. No, nejsme na to hrdá, asi by to vyřešila lepší socializace, ale pokud to zůstané u vrčení a psi se k sobě nedostanou tak je to ok. Tobiho je mi líto. Nechápu majitelé psů, kteří si nehlídají okolí, když ví, že jsou jejich psi agresivní...
To Německo si užij! Tyhle školní výlety jsou skvělé, hlavně to má člověk dost za levno. :)
Ke krádežím - hnus! U kamarádky ve třídě se taky furt krade, už i ji okradli. Sice ve třídě tuší kdo to nejspíše je, ale pokud ho nechytí při činu tak nezmůžou nic.. :-?

2 Bony Bony | 17. března 2014 v 19:02 | Reagovat

Drsné. Úplně se mi líbí, jak obě skáčeme z depresivního designu blogu do optimistického a opačně. (:

3 Jeffree Jeffree | Web | 11. dubna 2014 v 18:28 | Reagovat

No, filmový Hobit s tou původní knížkou nemá už skoro nic společného. I když z pohádky udělali docela slušnou fantasy, na 3 díly to je podle mě rozdělený jen pro peníze. :D Stejně tak Kili a Tauriel. Wow, Německo nemusí být špatné, i když Anglie u mě vede. :)

4 Bony Bony | 16. května 2014 v 13:55 | Reagovat

Tebe se týkala spíš ta narážka na nový článek, drahá. (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama