"Chtěl jsem ti koupit kytičku..."

26. prosince 2013 v 19:34 | Chii |  Deník
Když už se na blog nepřihlásím ani proto, abych změnila název knížky, kterou zrovna čtu, je to vážně špatné. Od Údolí strachu (které jsem nečetla ani týden) jsem stihla zhltnout dalších aspoň šest knížek a za celou dobu jsem si na blog sotva vzpomněla. Tak jsem si řekla, že sem napíšu aspoň o Vánocích, když mám trochu času... a i teď se k tomu nutím. A taky částečně proto, že ten minulý článek nebyl zrovna pozitivní.


Nevím nevím, nějak se mi nechce. Nechce se mi přepisovat hlášky, nechce se mi sem dávat fotky, nechce se mi s tímhle blogem dělat nic. Nechť je důkazem má aktivita. Ale na tohle výmluvu mám - píšu. Akorát něco jiného.

Pořád mám v paměti ten úchylný název článku, který jsem psala o minulých Vánocích. Letos jsem si jako vždycky vybrala dvě knížky, nechala si je zabalit, a nechala se překvapit perfektními papučemi s norským vzorem. A propiskou se Stigem. Taky s ním mám puzzle. A od Nasti andílka. S bratrem jsem se domluvila, že mi v rámci šetření a nechuti k nákupům může koupit jenom kafe.

Tak jsme vlastně vyřešili i moje narozeniny ze začátku prosince. Přijela jsem za ním do Olomouce a on mi skoro místo pozdravu řekl: "Chtěl jsem ti koupit kytičku, ale nakonec jsem se na tebe vysral." Strašně mě to rozesmálo. On stejně nemá na dárky vkus. Je snadno manipulovatelný ze stran prodavaček. Takže mi koupil latté a oba jsme byli spokojení.

Zjistila jsem, že mám rok co rok větší averzi vůči pečení cukroví. Jsem ráda, že většinu tentokrát zvládla mamka sama. Přece jenom, jedna krabička tolik práce nenadělá. Když mi Nasťa (a spol.) jmenovali všechny druhy toho, co doma pečou, pokoušely se o mě mdloby jen při myšlence, že bych se s tím musela dělat taky. A chudák Barča musí lít olovo a házet pantoflem. To bych se rovnou pověsila do průvanu. Díky za mou tradicemi nepostiženou rodinu.

Když jsem byla již u zmíněné Barči... nechodila nějakou dobu do školy, protože "když je ten orkááán...". No, já si vážně chvilku naivně myslela, že si ze mě dělá prdel. To je na tom to nejsmutnější. Nedělá. Nikdy. A nepozná, kdy si z ní prdel dělám já.

A jinak píšu taky proto, že se vyžívám z té euforie, že mám volno. Vstát si pozdě, dát si v klidu snídani, sedět u ní klidně hodinu, pak se obléknout a jít s Tobim na dlouhou procházku (kde mi zdrhne za srnkou, zmetek) a pak si dát třeba čaj a číst si, nebo psát, nebo si povídat, nebo prostě COKOLI. Dokonce i uklízím, když je třeba - na což doufám, že si rodiče nezvyknou - a poslední dva dny jsem přežila dvě návštěvy.

Ale je mi jasné, že jakmile se bude blížit konec svobody, padne na mě splín a já se rozběhnu proti zdi. Hlavou. Konečně. Slibuju to už hodně roků, víte. Ale asi si to nechám na školu, tam je nervové zhroucení pravděpodobnější.


Tobi měl taky nadílku. I když to venku na Vánoce nevypadá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Das Das | Web | 26. prosince 2013 v 20:26 | Reagovat

Jo.. to znám. Já si na blog taky vůbec nevzpomínala a když už mi došlo, že mi to psaní článků občas chybí, tak je půlka těch skvělých lidí, co tu bývali pryč. :/
Díky bohu, že mě nikdo nenutí péct cukroví, lejt olovo nebo házet pantoflí.. Hlavně když máme asi 8 krabic cukroví.
Hech, já jsem ráda, když si můj bratr vůbec vzpomene, že mám narozeniny, natož aby mě zval na kafe. A to je dospělý a vydělává. Jako to jeho - složíme se na nový kolo (na kolo). V tu chvíli jsem myslela, že ho praštím. Ví, že nemám ani korunu a ještě by po mně chtěl prachy? Pche!
Tobimu to hrozně sluší, je to krásnej berňáček a koukám, že si lehá s jednou nožkou skrčenou přesně jako Falkouš. :D
Venku je sice příjemně, na procházky celkem dobrý, člověk nemusí mrznout, ale když máme v obejváku stromeček, tak má být venku bílo! :D

2 Uganda Uganda | Web | 7. září 2016 v 19:22 | Reagovat

krátkodobá půjčka hotově :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama