Září 2013

"Běž si chytit slípku."

29. září 2013 v 15:22 | Chii |  Ústav
Mamka přišla z města a hodila přede mě školní diář s usměvavými smajlíky. Prý abych se tak tvářila, zatímco budu chodit do školy. Beze slova jsem ukázala na smajlíka, který mě jako první zaujal - vypadal, že se brzy rozpláče. A perfektně se mi hodil k náladě tohohle týdne. Sice jsem poslední tři dny byla doma, ale to jsem v pondělí ještě netušila, tudíž jsem se směle vrhla vstříc zoufalství.

"Ty vole, Nasťo, ono je teprve pondělí," sdělila jsem kamarádce, jakmile jsme se ve vlaku potkaly. Není nad to, když vám nějaký imbecil nacpe do rozvrhu devět hodin včetně praxe hned na první den. Lepší stránkou je, že je to jen jednou za 14 dní.

Plán na vraždu kantora & absence debat

13. září 2013 v 17:28 | Chii |  Ústav
Celé úterní ráno jsem zasvětila úvahám o tom, jestli si opírám hlavu o deštník nebo deštník o hlavu. Nic kloudného má mysl nevytvořila, tak jsem si na nádraží sedla do čekárny a hypnotizovala hodiny.

Náš češtinář nakonec není tak v pohodě, jako se zdál. On totiž nejen žije literaturou, s čímž bych rozhodně neměla problém, kdyby nežil i svojí prací. Jeho práce je učit češtinu a literaturu, mimochodem. Totiž... chce po mně, abych do pondělka přečetla Chrám Matky Boží v Paříži a v úterý o tom donesla referát o pěti stránkách.

Nováčkovské sebevědomí & rozmáznuté lepidýlko

8. září 2013 v 15:42 | Chii |  Ústav
Tohle se stává každý nový školní rok. Mám tolik stížností, že se mi je ani nechce psát. Druhého září jsem se málem rozbrečela zoufalstvím. Teda kvůli rozvrhu a tomu, že na nádraží už není ten automat s perfektní kávou. Se školou to kupodivu nemá co dělat.

Nejstarší bratr nám z Brazílie poslal pohledy. Trvalo mu to rok a půl.

Menší úspěch měl druhý bráška. Měl nehodu, naboural v autě. Napřed mě chytlo něco jako panika, a pak jsem ho doma na schodech potkala, zcela v klidu, a skoro až zoufale ho objala. Chvilku se nechal, pak začal mávat rukama a ječet: "Pusť mě, musím jít srát!"