Komplikovaná objednávka, lopatky & orientace (v různých smyslech)

1. srpna 2013 v 21:15 | Chii |  Deník
Hlava mi padá na stůl. Ještě ve tři ráno jsem nespala, a bylo jedno, že jsem se už od půl jedné snažila. To by snad tolik nevadilo, kdyby mě nevzbudili zedníci (co pracují na baráku vedle už tři roky) o půl sedmé ráno. Sbíječkou. Těsně vedle mého okna, nikoli do hlavy. Tak jsem se toho zvuku lekla, že jsem z lehu vyrazila do sedu a pak se snažila rozdýchat to, že kolem mě pobíhá můj pokoj a odmítá se zastavit.

Tak jsem se vydala do kuchyně. Tam jsem si zcela automaticky dala mléko. Ze kterého mi bylo blbě. Strašně mě štípaly oči, a co mě nasralo nejvíc - nemohla jsem usnout ani v tichém obýváku. Tak strašně se mi chtělo spát, a ono to nešlo. To se mi snad stalo poprvé za život, a vůbec se mi to nelíbilo. V osm jsem svou snahu vzdala, a pustila jsem si MASH. A celý den se krásně flákám, protože na nic jiného nemám energii. Jestli dneska nebudu moct usnout, půjdu vás všecky strašit.



Co jsem chtěla zmínit původně, byly Židovské tance, na které mě přinutila jít má kolegyně. Do H. jsem dorazila asi o půl hodiny dřív, takže jsem na náměstí zapadla do tmavé a začmouděné hospody, kde jsem si zahrála na snoba s otázkou "Máte tady ledovou kávu?" No, čekal mě šok. Vlastně víc.

Chlap: "Jasně, jasně."

*ticho, oba na sebe čumíme*

Chlap: *zmateně ukáže za sebe* "Záchod?"

Já: "Ne. Ledová káva."

Chlap: "Ahá! Dobře, já ju přinesu."

Já: *hystericky* "Moment! Co v ní bude?" *otázka z důvodu špatných zkušeností*

Chlap: *nejistě počítá na prstech* "Tož normálka; káva, mlíko, zmrzlina…"

Já: "Ha! Tu zmrzlinu ne, prosím."

Chlap: *přikývne* "Bez zmrzliny."

Já: *přikývnu* "Ano."

*ticho, oba na sebe zase čumíme*

Chlap: *začne divoce gestikulovat* "Ale ledovou kávu, ne normální, že ne?"

Já: *zoufale se podívám k východu* "Normální ledová káva - jen s tím mlékem, bez zmrzliny. Prosím?"

Chlap: *šťastně* "Dobře, přinesu ji." (^.^)


Chlap nakonec kávu donesl, počkal, až se napiju, a pak se dychtivě zeptal:

"Tak co, dobrý?"

Já byla natolik překvapená, jak sakra dobrý to bylo, že jsem se zmohla jen na palec nahoru a nadšený úsměv. Chlap si pyšně odkráčel a já poslouchala židovské písně a pila u toho první ledovou kávu, která pro mě byla dokonalá.

Se zmrzlinou je to sračka.

Co se tanců týče, velice mě zaujal jeden tanečník, který měl velice… velice… jak to říct, abyste mě neměli za úchyla. (Žádný "pozdě" nechci slyšet!) Zkrátka ten chlap nevypadal vůbec zle… ale vůbec… a měl nádhernou jistou zadní část těla. Ne, děti, lopatky to nebyly. Stručně? Prdel! Hell yea! Musím hned napsat bývalé spolužačce a čemusi, co se kdysi možná nazývalo kamarádkou, a říct jí, že má orientace je na stopadesátosm procent jasná. Kdysi jsem ji svou maličkou lží (které bezvýhradně věřila) trošičku vyděsila. A vůbec, ať se děsí dál. Eheh.

Zpátky. Nikdy bych neřekla, že mě dokáže na dvě hodiny zaujmout takováhle věc. Řekla bych, že si toho byl onen tanečník dobře vědom. Jakože toho… chápete.

Po tancích mě Bony unesla k nim domů, kde se jala kuchat pizzu, zatímco já se rozhodla se nadopovat práškem z vlastní dobré vůle, protože mě nehorázně bolela hlava.

Bony: "Tenhle?"

Já: "Hm-hm."

Bony: *trošičku škodolibě* "Když jsem si ho dala naposledy já, skončila jsem v nemocnici."

Já: *půl vteřiny váhání, pokrčení ramen a následná konzumace prášku*

Pomohl, viděla jsem dobře a to světlo byla moje lampička na stole, ne konec tunelu. Jsem v pohodě. Co je jinak novýho? Hraju novou hru. The Elder Scrolls V: Skyrim. Je to boží. Ale pořád se tam ztrácím. Už mě jednou zabil Yetti. Málem i drak. Nesnáším ty jejich jeskyně. A jedovaté pavouky. Pištím u toho. Zvláštní bylo, že když jsem zrovna jednomu zákeřnému pavoukovi na obrazovce křikla do všech očí různé sprostoty, které mě napadly, ozvala se zdola mamka:

"Voláš mě?"

Jak jí mám říct, že zrovna kurvuju a zmetkuju neexistujícího pavouka?

Ať hraju jakoukoli hru, vždycky se tam ztratím. Navzdory tomu, že je to nemožné.

Jdu spát. Miluju vás.


Yo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Das Das | Web | 2. srpna 2013 v 9:20 | Reagovat

Ve vlastním i v Tvém zájmu doufám, že tuhle noc jsi spala dobře a spíš ještě teď. :D
Ty dělníky bych asi zabila. ;)
Mě teda zmrzlina v ledové kávě nevadí.. :) A že je ledová káva kurva dobrá! :)
Tu hru neznám... :D

2 Bony Bony | 2. srpna 2013 v 13:22 | Reagovat

Víš, že když tu Tvou činnost u tanců takhle rozepíšeš, vypadá to ještě úchylněji? O:)

3 Phyridis Phyridis | 5. srpna 2013 v 17:58 | Reagovat

Máš štěstí na zážitky co? :-D Mi se dlouho nic neočekávaného nestalo -.-"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama