Srpen 2013

"Iba to najlepšie!"

20. srpna 2013 v 19:20 | Chii |  Tobi
To tyranské zvíře, které mě dnes stihlo připravit o nervy i piškoty, má své první narozeniny. Prší celý den a v zájmu plného koše na špinavé prádlo jsem odmítla mazlení jak se pro psa patří, a místo toho jsem mu alespoň popřála "iba to naj". No... a pak se začal mazlit sám, tudíž má snaha udržet si čisté oblečení byla zhacena. Jako vždycky.

Neexistující/zasněžený minigolf, nákupní seznam & umělecká podobizna

12. srpna 2013 v 15:57 | Chii |  Fotím
"Tak ty si budeš dělat z matky prdel!" obvinila mě má rodička jednoho dne, když po mně chtěla, ať na nákupní seznam skládající se maximálně ze dvou věcí napíšu ony dvě věci. Naše rodina mluví jako každá jiná nespisovně, a navzdory tomu, že já tak mluvím ráda, zásadně říkám mrkev, nikoli mrkva, mléko, nikoli mlíko a naběračka, nikoli š(ž?)ufánek.

Nechápu, proč byla naštvaná.

Zatracení hrdosti, virtuální svatba & nedůvěryhodná bouřka

6. srpna 2013 v 12:09 | Chii |  Deník
"Bych nikdy nevěřil, že se na tom dá jet tak rychle… Beztak takhle rychle nikdy nejezdíš, jsi chtěla jenom zamachrovat," obvinil mě taťka po tom, co jsem vedle něj čtyři kilometry šíleně jela na bruslích - a on byl na kole. Jo, málem mě to zabilo. Když se naše cesty pak rozdělily (áno, rodič zamířil tradičně do hospody), málem jsem si sedla uprostřed silnice, jak se mi ulevilo. Klidně se radši nechám takhle dobrovolně přizabít, než abych pak do konce života poslouchala, proč na těch věcech vůbec jezdím, když se neumím pořádně rozjet.

Možná bych měla zahrabat tu takzvanou hrdost. Já kvůli ní jela čtyři kilometry do kopce. V noci, a rychle. Srát na ni!

Komplikovaná objednávka, lopatky & orientace (v různých smyslech)

1. srpna 2013 v 21:15 | Chii |  Deník
Hlava mi padá na stůl. Ještě ve tři ráno jsem nespala, a bylo jedno, že jsem se už od půl jedné snažila. To by snad tolik nevadilo, kdyby mě nevzbudili zedníci (co pracují na baráku vedle už tři roky) o půl sedmé ráno. Sbíječkou. Těsně vedle mého okna, nikoli do hlavy. Tak jsem se toho zvuku lekla, že jsem z lehu vyrazila do sedu a pak se snažila rozdýchat to, že kolem mě pobíhá můj pokoj a odmítá se zastavit.

Tak jsem se vydala do kuchyně. Tam jsem si zcela automaticky dala mléko. Ze kterého mi bylo blbě. Strašně mě štípaly oči, a co mě nasralo nejvíc - nemohla jsem usnout ani v tichém obýváku. Tak strašně se mi chtělo spát, a ono to nešlo. To se mi snad stalo poprvé za život, a vůbec se mi to nelíbilo. V osm jsem svou snahu vzdala, a pustila jsem si MASH. A celý den se krásně flákám, protože na nic jiného nemám energii. Jestli dneska nebudu moct usnout, půjdu vás všecky strašit.