Ovčáci čtveráci, špatné číslo & číhající slepice

22. července 2013 v 20:49 | Chii |  Deník
Yo, tak jsme se na tu prohlídku s Bony dostaly. Dobře, možná jsem si ji tolik neužila, protože jsem při celém výkladu musela myslet jen na to, jak mě bolí břicho, a chodit dvě hodiny po zámku v křečích není zrovna lahoda. Na nádraží, když jsem čekala na vlak, jsem byla půl hodiny. PŮL HODINY jsem tam poslouchala nějaké stupidní dítě, které FALEŠNĚ a BEZ PŘESTÁVKY vyřvávalo Ovčáky, čtveráky.

Včera jsem s rodiči a bratrem jela na zámek, který byl snad PRVNÍ (a že jich bylo sakra dost), u jehož prohlídky jsem si řekla: "Doufám, že to bude ještě nadlouho." A když baba oznámila, že jsme v poslední místnosti prohlídky, poprvé v životě jsem si pomyslela to nadmíru smutné "Né, už?"



Byla to příjemná změna.

Až na první dvě místnosti, kde tam pobíhala nějaká matka s malou uřvanou Eliškou, která zmlkla jen tehdy, když jí do pusy nacpala lahev s čajem. No, a pak šla radši ven.

Napadlo by vás vzít malé děcko na prohlídku zámku?

Každopádně, její starší bráška byl zlatíčko. A na prohlídce nás bylo sedm. Nádhera. Průvodkyně měla nádherné šaty. V dámské ložnici byl překrásný servis. V dámském salonu zase psací stůl. V pánské ložnici visel na skříni oblek s cylindrem a já si opět musela vzpomenout na Bony, u které jsem si živě představovala, jak nereaguje na zákaz čehokoli se dotýkat a sápe se po nebohém cylindru jak zombie.

Po prohlídce jsme vyšplhali na obrovský kopec (musím podotknout, že zcela zbytečně). Bylo vedro a to bylo upřímně to poslední, co se mi v tu chvíli dělat chtělo. Z mega kopce jsme zamířili do restaurace, která se mi vůbec, ale vůbec nelíbila. U vchodu tam po nás skočila holka, tak o dva roky starší jak já, a řvala, jak úžasnou mají zahradu, obsluhu, jídlo a pití.

Mimochodem, tímhle jejich aktivita končila. Trošku naštvaně se na mě podívala, když jsem jí do toho jejího projevu nacpala i svůj názor. A pokračovala i tehdy, kdy jsme ji míjeli do restaurace, a já šla poslední.

"Teď si o sobě bude bůhvíco myslet, protože je přesvědčená o tom, že nás tam nalákala, a přitom bychom tam šli i bez ní, a já možná s mnohem větší radostí, kdyby po mně hned u vchodu neskočila a nečetla menu, které jsem měla přímo před nosem."

Pak přišla druhá holka, která nám donesla jídelní lístky. Tři. Pro čtyři lidi. Zeptala jsem se jí, jestli mě vidí. Ignorovala mě a zdrhla si povídat s kamarádkou vyřvávající u vchodu.

Odešlo jim osm lidí, přestože tam byla kupa "číšníků". Jedna vyřvávala u vchodu a lákala lidi, druhá si dělala pití a pak si šla sednout za pult se zmrzlinou, u kterého nikdo nestál, třetí si povídala se čtvrtou, která byla v okénku, pátá vařila a byla celkově nejužitečnější a pak tam byli ještě tři kluci, z nichž jen jeden griloval, a ti ostatní se vybavovali s jejich známými návštěvníky, které taky jako jediné obsluhovali.

Kdybychom nezaplatili a šli pryč, nikdo by si toho nevšiml, protože i na tu platbu se musela stát fronta u okénka. Takže se to tam hemžilo buďto pouhými ignorantskými zaměstnanci nebo dementními brigádníky. Proč si takoví lidé VŽDYCKY najdou brigádu?

Ne, že bych tam na ně byla vyloženě protivná, ale když po vás skočí člověk z ulice, zatáhne vás do restaurace a ještě donese lístek všem kromě vás, zkuste mi tvrdit, že byste si nerýpli. Zvlášť, když tam byla taková hromada podmětů k rýpnutí. ^.^

Asi je to taky tou školou, kterou studuju. Ale jenom asi.

Pak jsem vybírala pohledy. Domluvila jsem si dopisování s dalším Finem. Yo, a napsala jsem na pohled pro Bony špatné směrovací číslo.

Já: "Měli by ho mít stejný jako my, ne?"

Mamka: "Určitě. Napiš to tam."

Já: *nejistě* "Tak… asi jo… mobil mi nebere."

Mamka: "Napiš to tam!"

Já: "Se vsadím, že to píšu špatně. Vždycky to píšu špatně."

***

Sedím na zahradě a za zády mi číhá slepice. Začínám mít strach. Pes mi leží pod židlí a okusuje kovový stůl. Ten zvuk je nechutný. Opět si přijdu intelektuálně, protože tu mám kafe. Ale když tady mlasknu na psa se slovy "Nežer to", úplně ten pocit chytrosti vyprchá.

Yo, yo.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bony Bony | 22. července 2013 v 22:27 | Reagovat

Jé, ty fotky jsou krásné. Vůbec to nevypadá, že by se takový hrad dal nalézt na Moravě. Tak mě tak napadá, není to to místo, kde si Truffaldino bral svou vyvolenou? Mi to hrozně připomíná.

2 Chii Chii | Web | 22. července 2013 v 23:48 | Reagovat

[1]: Ty jo, tak to nevím. Kde on si ji bral? 8-O

3 Bony Bony | 23. července 2013 v 11:32 | Reagovat

[2]: To netuším, ale na Fb stránce divadla by měly být k dohledání jejich svatební fotky.

4 Kleo Báthory Kleo Báthory | E-mail | Web | 23. července 2013 v 12:23 | Reagovat

Prekrásny zámok :D A tie blbky tam by som asi nakopala do zadku :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama