Tele nemajíc obdoby & láska k plombám

14. března 2013 v 17:25 | Chii |  Deník
Je to divný pocit, když chodím celý týden do školy. Zvlášť, když se při vší snaze nemůžu pořádně vyspat. Když už se mi povede usnout, většinou se mi začne zdát o prázdném skladišti, kde mě někdo pronásleduje, a já celou noc zdrhám. Nebo se mi zdá o trhání zubů, o tom, že mě chce někdo zabít, pak že se topím, a k tomu přidám i to, že na nás padá bomba a já si říkám, ať si proboha pohne, že nemám náladu na myšlenky před smrtí a že chci spát.


Ráno se vzbudím (jsem vzbuzena) rozbolavělá jako bych byla na maratonu (hm, jako kdybych se mohla účastnit maratonu) a celý den zírám do prázdna a nechám si od ostatních říkat, že jsem "dneska nepojízdná". Pak následuje němčina, kde učitelovi nejde projektor, začne se rozčilovat, já se mu směju a komentuju jeho zručnost s technikou. Zrovna dneska nám chtěl pustit německé vaření. Takže když to vzdal s počítačem, stoupl si před tabuli a začal ukazovat na bílou zeď:

Učitel: "Vidíte, teď to dává do trouby… teď to posolil, nó…"
Já: "Jak to může dát do trouby a potom osolit? To jsem ještě neviděla."
Učitel: "Ty jsi takové tele, že to nemá obdoby." *snaží se tvářit uraženě a pak se vrací k počítači*


V neděli jsem byla s Bony a její rodičkou v divadle, tentokrát jsme ale zběhly k jinému. Tradičně jsem se stala svědkem hysterie svých spolucestujících, kdy obě pobíhaly po kuchyni, jedna přede mě postavila sodovku a cukroví a druhá misku s marcipánem, pak se srazily při úhybném manévru a nakonec si Bony v autě na prstech počítala, co všechno zapomněla.

Bony: "Mami, chceš žvýkačku?"
Bonyina rodička: "Ne, já mám ráda svoje plomby."
Bony: "No chápeš to, jak někdo může mít rád svoje plomby?" *šokovaně se na mě otáčí*
Já: "Se s nima dobře povídá. Zapomnělas deky."

V H. jsme šly do kina (ano, divadlo v kině, neopravujte mě!), kde jsme se posadily do první řady s výhledem na dvě lahve "vína" v květináči. Pak začal herec pochodovat před publikem a dávat přednášky o tom, jak ženy svádějí muže. Je to dlouhé na popis, takže zmíním ještě moment, kdy nám onen herec sdělil polohlasem to, co před chvílí říkal a já si stěžovala na to, že jsem mu nerozuměla. Bony mu samým překvapením a dojetím poděkovala. Při záchvatu smíchu se na mě otočil, lehce se sklonil a skoro dotčeně se zeptal: "Co jé?!" Tak on tam před námi žere papír, pak si snaží přes hlavu navléct spodky a on se ptá, co je nám k smíchu. :D

Přestávka se neobešla bez bloudění, kdy se Bony bála otočit klikou, a proto byla ochotna si obejít celé kino.


Návrat domů (jak už to u mě po krásných dnech bývá) byl pěkně stupidní. Přijel pro mě bratr (19) a pak se jelo do hospody pro otce, který odtamtud odmítal další půlhodinu odejít. Tak jsem seděla v prázdné smradlavé hospodě a říkala si, že v pondělí ráno nevstanu a že bych mohla kdyžtak "omylem" zaspat a pak to všechno svést na otce. Nestalo se ani jedno. Mamka nedokáže usnout, když všichni nejsou doma a je pozdě v noci, tudíž byla naštvaná i ona. Tak jsem k ní potom přišla do ložnice.

Já: "Zítra radši nevstávej."
Mamka: "NO TO TEDA VSTÁVÁŠ!"
Já: "Já myslela tebe…" *uteče do pokoje, zděšena z náhlého řevu*

Takhle to dopadne vždycky. Dokonalý prosmátý večer a zesraný návrat domů. Holt musím platit. Majte sa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bony Bony | 14. března 2013 v 18:10 | Reagovat

Váš němcinář by si mohl podat ruku s našim dějepisářem. Ten si stoupne k čisté tabuli a začne: "Tak tady, jak je Velká Morava, někde byl Veligrad, ale nikdo neví kde přesně. A tady, kde je dnešní Německo..." bla bla. (: Máme obě divné učitele.  A tohle nás má něco naučit...(:

Myslím, že to nedělní přeorientování se na tohle divadlo nebylo špatné. Adoptujeme si těch divadel víc, at' se nenudíme. (A hlavně budeme "mít" herců!) (:

2 amleka amleka | Web | 16. března 2013 v 19:55 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama