Březen 2013

"Venku je takovej hnus!"

31. března 2013 v 21:32 | Chii |  Deník
Moc dobře jsem ráno věděla, proč se mi i přes to, kolik bylo hodin, nechtělo otevírat oči. Nebylo to ani tolik kvůli únavě… spíš kvůli jednomu z nejkrásnějších a nudných snů, kterých se mi v životě poštěstilo mít jen pár. Byl tam můj milovaný herec… a hrál. Skvěle jako vždycky. Mluvil tím svým nádherným hlasem, anglicky a zdvořile. Usmíval se. A já se na tu hru dívala společně s rodinou, kteří by sice správně neměli rozumět ani slovu, ale dle všeho věděli, o čem je řeč.

No, a v poslední řadě za moji nechuť vstávat do nedělního poledne mohla částečně i moje mamka, když mi přišla do pokoje se slovy: "Venku je takovej hnus!"

Když jsem se o půl hodiny později podívala ven, (pominu to, že jsem tradičně přežila svou vlastní smrt), rezignovaně jsem sešla ze schodů, vypila kávu a rozčileně jsem si uvědomila, že zbytečnější a otravnější věc než je škola, je posun času.

Teplo domova, bratrovy zlozvyky & babiččiny hlášky

28. března 2013 v 14:44 | Chii |  O mně
Já rozhodně nechápu význam slov "teplo domova". Vzhledem k tomu, že mi to teplo není dopřáno ani pod čtyřmi přikrývkami. Už od rána trávím čas v posteli, nepočítaje lehkou procházku potokem a sezení v obýváku u příliš silné kávy. Kdybych se opovážila sednout si s knihou nebo počítačem ke stolu, pravděpodobně by to byla má smrt.
Stejně jako mnoho jiných věcí.

Nervy paničky & momentky Tobiho

23. března 2013 v 16:35 | Chii |  O mně
Mám pocit, že se mě všechny podměty v mém okolí snaží nějak nasrat. Ne, že bych si všechno brala osobně… ale není kdovíjak příjemné, když jste na někoho milí a on vám začne tvrdit, že jste retard, když se pořád usmíváte. Nebo když pořád musím myslet na to, že mé současné vzdělávání je naprosto zbytečné navzdory tomu, že se za to platí. Že mi nějaký stupidní vir napadl počítač a já tři hodiny trávila oživováním svého drahého Lea.

"Holmesi, kde máš pyžamko?"

17. března 2013 v 19:53 | Chii |  Sny
Napřed to byl typický Holmes, který střídavě žil u někoho cizího a zkoumal jeho reakce na své výstřednosti. Jako první byla nějaká stará ženská, ale na tu už si nepamatuju, protože nás po dvou dnech ze svého domu s pláčem vyhodila.

Těžší kalibr detektiv nastavil u chlapa jak hory, co zrovna sekal dřevo. Já jsem se zastavila u nějakého stromu a pochybovačně se na svého kolegu podívala.
"A tady chceš zkoušet co?"
"Tady, má drahá," nasadil si místo klobouku podivnou čepičku a hrdě se narovnal, "tady zkusím reakci zdánlivě bručounského, necitlivého, léta osamoceného dřevorubce."

Tele nemajíc obdoby & láska k plombám

14. března 2013 v 17:25 | Chii |  Deník
Je to divný pocit, když chodím celý týden do školy. Zvlášť, když se při vší snaze nemůžu pořádně vyspat. Když už se mi povede usnout, většinou se mi začne zdát o prázdném skladišti, kde mě někdo pronásleduje, a já celou noc zdrhám. Nebo se mi zdá o trhání zubů, o tom, že mě chce někdo zabít, pak že se topím, a k tomu přidám i to, že na nás padá bomba a já si říkám, ať si proboha pohne, že nemám náladu na myšlenky před smrtí a že chci spát.

Zas nějaký problém & rozhovor s dějepisářem

9. března 2013 v 14:15 | Chii |  Ústav
Včera jsem se trochu učila do psychologie. Když jsem si četla pasáž o tom, jak předejít stresu, tedy vidět svět pozitivně a optimisticky, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Začala jsem se jednoduše usmívat. Pak jsem šla do kuchyně na čaj a má rodička na mě reagovala nepříliš překvapivě:

"Já tě nechápu. Co se zase děje? Proč se tváříš tak nešťastně, zničeně a unaveně? Něco tě bolí nebo co?!"

Má do té doby ucházející nálada ustoupila a já se šla podívat do zrcadla. Kupodivu mi nelhalo. Zoufalý výraz je navždy na mém ksichtu!

Režim vstávání, hysterický autobusák & dojemné divadlo

4. března 2013 v 19:19 | Chii |  Deník
Můj režim vstávání se stal ještě stupidnějším, než byl doteď. Domluvila jsem se sama na sebe. Nejde mi vstávat? Tak budu z té postele padat, geniální plán!

>Speaking words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, Let it be…< ŽUCH.
"Bože!"


Vyhodili nám ředitele, protože nejen dovolil, aby se jeho studenti na lyžáku ožrali, ale dokonce se k nim i přidal. Jeho kolega, od 1. března náš nový ředitel, nám dneska přišel představit novou učitelku matiky, přičemž nezapomněl říct, že má radost z toho, že může být po deseti letech zase ředitelem školy. A pak se začal smát.