Únor 2013

Jen takové noční zastesknutí

26. února 2013 v 1:14 | Chii |  Deník
Kurva, do hajzlu a do prdele a znovu kurva. To snad ne.

Mně se normálně stýská. Nenávidím se za to - jednak, že je to tak brzy, jednak… že jsem přísahala, že tohle nikdy cítit nebudu. Že si to minimálně nepřiznám, když už něco takového pocítím.

Teď mi jen tak proběhla hlavou myšlenka na to, jak jsem na základce každou přestávku chodila k rozvrhu a pak se se svěšenou hlavou vracela do lavice a vzdychala: "Stupidní matika/chemie/zeměpis/cokoli."

Sníh, bratrův smysl, útěk z pošty & psychologické rodinné debaty

23. února 2013 v 15:53 | Chii |  Deník
Nádhera, nádhera. Kdyby byla zima pořád taková, jako je zrovna dneska, těšila bych se na ni. Všude kolem mě jsou hromady sněhu! Když jsem šla dneska s bratrem a Tobim na procházku, byla jsem v té studené hmotě po kolena.

Bratra jsem se pokoušela hodit do sněhu, ale vzhledem k tomu, že je o dvě hlavy vyšší, jsem na zemi logicky skončila dřív já. A párkrát jsem hodila šipku do závěje dobrovolně, až takovou mám z toho radost. V létě mě člověk nevytáhne z domu a v takové kose tahám rodinu ven já. Nemluvím o tom, že ani ten pes nemá z procházek takovou radost. Pořádně se rozběhne jedině, když mu sdělím, že jdeme domů.

Vražedné čekání, omluva & fotky z procházky

20. února 2013 v 18:27 | Chii |  O mně
To čekání na filmy a knížky, které mají teprve vyjít, mě jednou bezpochyby zabije. Jednak tím, jak dlouho to trvá, jednak že se na to strašně těším a pak jen nevěřícně hledím, na jakou hovadinu se to dívám nebo ji čtu. Jestli to takhle dopadne u všech letošních filmů či knih, asi si už něco udělám.

Blogové narozeniny, "dort" & počítání kachňátek

17. února 2013 v 0:13 | Chii |  Ostatní
Zrovna si čtu v časopise článek o depresi a podtrhávám si věty a občas i nějaký odstavec. Je to fakt zajímavé. Až se stydím za to, že se s tím v chmurných chvílích dovedu ztotožnit. Ale v březnu to skončí.

Když už má ten blog narozeniny… a já byla v sobotu ráno velice akční, řekla jsem si, že bych mohla upéct nějaký koláč, který bych mohla nazvat dortem a považovat ho za narozeninový. K mému vlastnímu údivu jsem nápad dotáhla až do konce, včetně improvizovaného nápisu z lentilek, kterým jsem prozradila rodině, proč jsem vlastně pekla, což jsem původně neměla v plánu. Kupodivu jsem jen řekla, že je to pro můj blog. Táta se mě neopomněl ironicky zeptat: "A jaká je návštěvnost? Dva lidi?"

Momentky ze školy

14. února 2013 v 11:28 | Chii |  Ostatní
Dnešní ráno bylo stejně depresivní jako každé. Až na tu výjimku, že se vlak zpozdil minimálně na hodinu a půl a já dostala přenádhernou a kouzelnou SMSku, která mě uvrhla do euforie, a kterou měla na svědomí má rodička: "Poď dom."

Pod perexem jen pár starších fotek, jakožto momentek a poznatků ze školy, z cesty do školy nebo bufetu školy.

Zmatená paměť, pozměněná historie & učitel na kolenou

11. února 2013 v 18:46 | Chii |  Deník
Každé ráno mívám sebevražedné myšlenky. Od 5:25 do 5:35 sedím na posteli zabalená ve dvou dekách a dvou peřinách a rozhlížím se po pokoji, zatímco se snažím vyloudit jakoukoli pozitivní myšlenku. Pak mi pohled padne automaticky na okno a hned nato na nůžky.

Sbalit se a vypadnout.

7. února 2013 v 21:04 | Chii |  Deník
Tenhle týden mi přijde divný… jako by se stalo všechno. Nasťa je nemocná a Ivánek sebou dneska švihnul o zem, když vystupoval z autobusu. S němčinářem vedu debaty, při kterých zmlkne celá třída a naslouchá, ačkoli není čemu. Třeba dneska to bylo opět kvůli tomu, že mi dal na vysvědčení omylem dvojku a že to opraví, jakmile bude čas.

Klid na lůžku & fotky

2. února 2013 v 16:10 | Chii |  Tobi
Včera to měla být jenom další procházka do města. Pak se u základky ukázalo, že procházka končí, když Tobi začal zničehonic kulhat. Čím dál víc. Tak tak jsme se dokulhali ke zvěrolékaři, který byl jen kousek od nás a tam jsme se dozvěděli, že má něco s loktem, že se to stává, když tak velký pes roste.

Pak se mamka začala málem smát tomu, že Tobimu zvěrolékař doporučil, cituji "klid na lůžku" a psisko se svezlo domů autem. Doma ulehnul po injekci doprostřed zahrady, každou packu jiným směrem, a usnul. K večeru se probudil a i přesto, že stále kulhal, dokázal skákat a běhat jak střelenej. Dneska ráno byl ušetřen procházky (u kterých mám podezření, že je nemá moc rád) a místo toho byl psychicky zhroucenou paničkou cvičen na povel "zůstaň". Nemusím snad ani říkat, že stále marně. On prostě poslechne, když se mu chce.