Listopad 2012

Quasimodo & Pisálkovská krize

28. listopadu 2012 v 18:06 | Chii |  Deník
Spolužačka se při psaní všemi deseti rozčilovala a zeptala se mě, jestli je můj předek Einstein, že není možné, abych na počítači psala bez dívání se na klávesnici. Tak mi vysvětlete spojitost a já jí možná odpovím.
Pak mi bylo znovu řečeno:
  • Že vypadám jako Quasimodo (což je nejošklivější chlap na světě)
  • Že jsem chodící Google
  • Že čtením povídek o vesmírných lodích plýtvám časem a že hraní League of Legends je mnohem lepší využití času
  • Že knížky jsou zbytečné a větší kravinu snad nikdo nikdy nevymyslel (to teda posrali.)

Ať už dělám cokoli, vždycky si do mě někdo musí rýpnout. Je možné, aby si na mě zasedla celá třída? Nasťa vedle mě čte povídky o YAOI (znalci vědí, co to je) a já o vesmírných lodích. Do koho začnou šťourat? Jsou jak piraně. Hyeny. Supi.

Hysterický učitel, Třídní schůzky & Slepá mapa

23. listopadu 2012 v 15:43 | Chii |  Deník
Začínám sledovat, že máme vlastně úžasného učitele na psychologii. Ve středu nás měl místo ředitele na matiku (Bůh žehnej dnům otevřených dveří) a my si tak mohli všimnout, že i přes svůj vnější klid je uvnitř hysterka.

Utrpení při Utrpení, Ignorace & Herečka

20. listopadu 2012 v 20:55 | Chii |  Deník
Při čtení Utrpení mladého Werthera trpím leda já. Ve vlaku každou chvíli zvedám pohled od knížky a kroutím nevěřícně hlavou. To už snad i moje zápisy jsou čitelnější. (Teď kroutíte hlavou vy, co?)

Ohlédnutí

17. listopadu 2012 v 20:57 | Chii |  O mně
Mí drazí (ne)existující návštěvníci, název snad mluví za vše. Jen vás varuju, že zbytek článku jsou fotky s pravidelnými komentáři, které by čistě teoreticky měly prozradit (napovědět), co se na oněch fotkách nachází.

Rádoby pohlavek & Tradiční mrzačení

15. listopadu 2012 v 21:30 | Chii |  Deník
Už jsem vám říkala, jak mě všichni milují? Tak ono nestačí Pavlovi, že mě jebne do čela ping pongovým míčkem, ani Tině, že mi včera hodila míč přímo do ksichtu a já viděla pár vteřin hvězdičky, teď i při cestě z praxe spolužačka uhýbala před slimákem, kterého jí chtěl laskavě věnovat další spolužák, a protože se zohla a začala couvat, plnou parou mi vrazila celým tělem do břicha. Myslela jsem, že tam na místě umřu. Kdybych nebyla dávno mrtvá, jistojistě by mi vyrazila dech, nedej bože plíce. Ta věta nedává smysl a mě se nechce vymýšlet nic jinýho.

Všechno nejlepší.

15. listopadu 2012 v 21:27 | Chii |  Teddy

Pláč nad Gottem & Kolaps vlaku

12. listopadu 2012 v 20:10 | Chii |  Deník
Když jsem ráno vpochodovala do třídy se svým "Hoj!", byla jsem přivítána nanejvýš příjemně: "Ty vole, kdes byla?!" zařvala na mě spolužačka zvaná Mango.

Zoufalý pátek & Padesátiletý spolužák

10. listopadu 2012 v 11:28 | Chii |  Deník
Ve čtvrtek jsem domů přišla někdy o půl šesté. Po dvoudenní nepřítomnosti rodičů mě přivítalo jakési nepochopitelné řvaní kvůli něčemu, na co si pro jistotu ani nepamatuju. Hned nato jsem si napouštěla vodu a rozbila jsem sklenici. V klidu jsem to uklidila. (Otec: "Nó, dobře to děláš.") Jeho ironie už nebyla ani ironickou, jak moc se snažil znít nasraně.
Chtěla jsem zapnout lampu. Praskla žárovka, já si sedla zoufale do křesla a bála se zapnout televizi. Takže jsem seděla jak prkno po tmě, nevědouc, co mám dělat, abych se ještě nezabila elektrickým šokem.

Za pochodu

6. listopadu 2012 v 17:52 | Chii |  Deník
Zakažte mi jednou provždy (nebo do doby, než ze mě bude milionář - což je totéž), abych vyhledávala knížky. Čím méně peněz mám, tím větší štěstí mám na knížky. Knížky, knížky!

Chodím po škole do Lidlu. A snad nikdy se mi nepovedlo z toho obchodu vyjít bez úhony. Zatímco na Tinu útočí přes plot agresivní vlčák, já si narazím žebra o nákupní vozík a vrazím do dveří, které se otevřely až po mém… naťuknutí.
Dneska mi na pokladně zabavila ženská džus s tím, že se tyhle věci prodávají jen po třech kusech. Měla jsem chuť jí to otřískat o hlavu. Taková krásná krabička… Barevná.

Návštěva základky & Sebestředný Rus

2. listopadu 2012 v 20:11 | Chii |  Deník
Měla jsem referát o mafiánovi. Kupodivu se setkal s úspěchem, protože jsem se celou dobu prezentace culila jak blbeček.
Učitelka: "Na to, že mluvíte o mafiánech, se nějak moc usmíváte."
Já: "Nó… tož já je mám ráda… hehe…"


Moje mamka pořád nemůže pochopit, že nemám ráda sóju. A zelenou zeleninu. Nedej bože, když to dáte dohromady. To všechno na mě čekalo na stole po mém příchodu ze školy. Včera jsem vyšla z domu za tmy a vrátila se za ještě větší. Hned se po mně začalo řvát, že mám už roky, kdy bych se mohla přestat rýpat v jídle, a že kdybych chodila do jídelny, byly by prachy v prdeli. Do jídelny nechodím od poloviny osmé třídy. Na celý život mi ty blafy stačily, pěkně děkuju.