Srpen 2012

Úlet včel & Babča píšíc slovo koza

29. srpna 2012 v 18:00 | Chii - chan |  Deník

Zase mi uletěly včely...

I letos můžu říct, že se tak chovám. Minulé prázdniny to začalo také na konci srpna, kdy jsem šla z obchodu a nevěděla jsem, jestli jsem tam byla nebo ne, kdy jsem dělala věci (jako nakupování ohavného jahodového jogurtu), které bych nikdy nedělala. Zrovna před třemi dny jsem ráno vstala z postele, a bez mrknutí oka jsem si oblečení navlékla na pyžamo. Až na schodech mi došlo, že je mi nějak těžko.

Jarek ve Strážnici & Bratr křeček

26. srpna 2012 v 21:30 | Chii - chan |  Deník
Tak. A s tím stupidním fotolabem se nebavím. Mám toho dost. Nahrávat fotky jak trotl a pak je nahrávat znova a znova, jelikož se nedokážou uchytit.

Zjistila jsem věc, kterou vím už hodně dávno. S mým bratrem se prostě nedá hádat.Z těch jeho argumentů by se jeden dosral. Je jako křeček, který běhá pořád po té své kulaté příčce, co se točí. Prostě běží a běží až na doraz, a nepřestane, dokud se nevzdáte. A protože jsme sourozenci, i já jsem jako ten křeček, tudíž poslouchat nás při nějaké absurdní hádce je vážně zážitek.
Zrovna dneska si to znovu zažila naše mamka, když jsme za ní přijeli do práce. Začalo to, když jsem si četla noviny ČD pro vás. Bratr totiž posledních patnáct dní tráví čas jednou a tou samou větou:
"Mamkó… co s tó pracó….?" (To snad ani není možný, jak moc mě to sere!)

Odér obscénního ožraly, Operativní odchod, Ofenziva, Ohromná Ochranka a Ofsajd od otce

24. srpna 2012 v 21:50 | Chii - chan |  Deník

Ve čtvrtek jsem jela do H. na zámek. Prý na prohlídku. Za autobus jsem dala stupidních 21 korun, pospíchala jsem, bylo mi horko a zle. Bony mi hned po příchodu řekla, že prohlídka není, tudíž jsme se vlakem vydaly k ní domů (ach ta sladká pomsta), abychom se chystaly na cestu do Zlína.


Po nějakém tom chechtání u knížky o znameních, nad videi Komediomatu a v neposlední řadě i po hysterčení u vaření špaget jsme došly na autobus, ve kterém jsme se pro změnu vařily my. Ve Zlíně to šlo jako po másle, vchod do Zlatého Jablka, pošťuchování a rádoby hádání typu: "Jo!" "Ne!" "Jo!" "Ne!" "O co jde?" "Jak to mám vědět?!"

Nakopnutí, antipatie a výstava

19. srpna 2012 v 22:00 | Chii - chan |  Deník
Co proti mně všichni pořád mají? Můj otec mě včera docela bolestivě nakopl, hned nato se zakřenil a zeptal se, jak se mám. Navrhla jsem, že by příště bylo lepší, kdyby to udělal bez kopnutí. Tak mi s ještě větším úsměvem odpověděl, že mě může i lisknout. Všichni mě mají rádi až to bolí.

Jak oni mně, tak já jim

17. srpna 2012 v 18:15 | Chii - chan
Nějak mi začíná docházet, že prázdniny budou za chvíli pryč. Asi na mě padne stres nebo něco podobně příjemného. Jako by nestačila ta včerejší zubařka. Vždycky se z těch návštěv snaží vypráskat co nejvíc peněz a je schopná přehlížet kazy až do doby, než jejich nápravu někdo zpeněží. Až pak je schopná je spravovat, a to tak mizerně, aby se ona oběť mohla vracet ještě pětkrát do roka společně se svou peněženkou.

Obkecaná lenost & Zklamaný operátor

15. srpna 2012 v 19:05 | Chii - chan |  Deník
Ráno jsem byla vzbuzena bratrem, který musel do Prahy na jakési testy kvůli práci, tudíž vstával ve čtyři, aby to tam stihl do devíti. Samozřejmě svou mladší vyčerpanou sestru nemohl nechat v posvátném stavu spícím a vyrazil dveře se slovy: "Na co kupuješ jen dva rohlíky?" Taky že jsou pro mě, bratříčku.
"Si je vem." Odpověděla jsem svému polštáři. Práskly dveře a bratr mě probudil až za deset minut devět hodin.
"Máš zapnutý počítač?"
"Si děláš prdel?" Ve spánku jsem se to ještě nenaučila.
"Zapni ho a dělej. Pak dej mapy, pak zavolej."

Komunikace na hovno & "Babčudík"

13. srpna 2012 v 14:00 | Chii - chan |  Deník
Čím méně se chci s někým bavit, tím více se se mnou lidé snaží komunikovat. A je jim jedno, že jsem protivná nebo že odpovídám jedním a tím samým slovem.
Momentálně jsem doma sama. A ještě nikdy jsem si to snad neužila tolik jako teď. Včera se se mnou rodičové rozloučili a vyjeli vstříc matčině sestře. Jeli do Zábřeha jezdit na kolech. A dvě osamocená dítka nechali doma.

Procházka autem

9. srpna 2012 v 20:00 | Chii - chan |  Teddy
Včera jsem navrhla (jak o prázdninách dělávám), že bychom mohli vzít Teddyho na babčinu chatu na Sv. Kopečku. Matka váhala, ale souhlasila. Po nějaké době dalšího váhání a stížností na to, že Teddy smrdí jak pes a že máme jet takovou dálku se psem, co byl autem nejdál v Lipníku, jsme nakonec i vyjeli.

Před Přerovem jsme zastavili, aby se Teddy proběhl. Samozřejmě nezapomněl vyšlápnout louže a bahno, tudíž máme na dece krásnou blátivou památku. Za Přerovem jsme zastavili znovu, tam jsme byli o něco déle, jelikož psík odmítal naskočit zpátky do auta. Být to ratlík, vezmete ho do náruče a hážete, že jo.
Místo poslušného skoku do auta se rozhodl oblízat si tlapy ve stínu Toyoty. Napřed jsme na sebe šokovaně hleděli, pak jsme se rozhodli k drastickému kroku; zavřeli jsme kufr, nasedli jsme a popojeli pár metrů.

Teddy se zvedl, dokonale zmaten z toho, kam jsme se poděli. Popoběhl za autem, pořád se váhavě ohlížel. A nakonec do toho kufru naskočil velice rád.

Bratr na vážkách a Matka zpovědnice

9. srpna 2012 v 17:10 | Chii - chan
Je to přesně týden, co jsem na blog nenapsala ani slovo (pokud nepočítám přídavek do co právě čtu). Stalo se toho až moc na to, aby se mi o tom chtělo psát. Ty výlety, zvrat v budoucnosti naší rodiny, především zvrat v budoucnosti mého bratra (19). Jeho doteď jisté zaměstnání je nyní na vážkách a on zvažuje odjezd. Musím se přiznat, že sebevíc mu fandím v tom, aby odjel a byl šťastný, tím víc mi dochází, že odchod druhého bratra do světa by na mě byl možná trochu moc.

Jako by se tahle rodina rozutíkala. Za chvilku budu, zdá se, na řadě. Pokud najdu tu odvahu a příležitost. Ještě mám čas. Místo toho teď budu další čtyři roky poslouchat něco, co nejspíš nikdy v životě nevyužiju. Ale budu doufat v to, že studium, za které se platí majlant, nebude zas tak marné.

Výlet na rybník aneb "To jste teda posrali."

2. srpna 2012 v 9:00 | Chii - chan |  Teddy
Den předtím u kávy na zahradě zaznělo:
Já: "Tak půjdeme s ním na rybník nebo ne?"
Máti: "Jo."
Otec: "Jo."

Včera ráno u kávy na zahradě zaznělo:
Já: "Jdeme?"
Otec: "Ne."
Máti: "Možná."

Včera odpoledne u oběda a kávy na zahradě zaznělo:
Já: "Takže?"
Máti: "Jó… nebo… ale jó…"