Červenec 2012

Rekordní minigolf a prázdný program

31. července 2012 v 14:00 | Chii - chan |  Deník
Včera jsem si takhle sedla na zahradu s kávou, čokoládovým řezem, bratrem a maminkou. Debata se strhla na to, že se vlastně nudíme a že bychom měli do konce prázdnin ještě něco podniknout.
Okamžitě jsem navrhla muzem BMW v Mnichově, o kterém se před několika dny zmínil bratr. Touží tam jet, a já pomalu, ale jistě taky. Zjistili jsme, že na vyřízení jízdenky bychom čekali měsíc a v září si já, jakožto středoškolák a bratr jako zaměstnanec nemůžeme dovolit vykročit byť jen metr od dráhy, kterou máme na dalších pár let nanovo nalinkovanou. Takže nápad byl bezcitně odsunut na příští rok.

Jak jde čas.

30. července 2012 v 23:23 | Chii - chan
Mám takový neodbytný pocit, že jde blog obecný do hoven. Promiňte mi to slovo. Nějak nevím, cítím tady na blogových stránkách takové napětí, klid před bouří. Jako by se jen čekalo na vzpouru, na sabotáž, kdy se nějakým zázrakem smažou jediným kliknutím všechny blogy a tolik lidí přijde o svůj... majetek?

Nevím, jestli to tak můžu nazvat. Ale určitě je spousta blogerů, kterým na jejich stránkách hodně záleží. Mají tam zápisky z dob, kdy se stalo něco, co se nestává každý den. A kolik z nich by propadlo i zoufalství, kdyby o to všechno přišli.

Sen, absence a seznamka

28. července 2012 v 23:15 | Chii - chan |  Deník
Celé ráno jsem měla v mysli, o čem bych mohla napsat.

O tom pitomoučkém snu… kde jsem ve svých patnácti letech nasedla do auta a jela směrem z Olomouce kdo ví kam. Byla jsem pak s Bony na zábavě a B. se naštvala a odešla ven, kde mi začala cosi vyčítat.
Chtěla jsem ji autem svézt, souhlasila, ale hned nato, když jsem na ni čekala u auta, že ji teda odvezu domů, otočila se ke mně zády a šla si sednout do úplně jiného auta. Byla jsem z toho smutná jako ještě nikdy.

Pak jsem jela domů. Ale ne sem domů, kde právě jsem a píšu tento článek, tam domů, kde obyčejně bývá moje babička. Ale nebyla tam. Byl to prázdný starý byteček. A pak jsem šla na vlakové nádraží. Tam jsem nastoupila do vlaku a jela jsem strašně dlouho. Pak jsem vystoupila. A společně se mnou vystoupil i ten kluk, s těžkým kufrem a taškou. Oba jsme si sedli na lavičku a dali jsme se do řeči.

"Tvař se normálně!"

24. července 2012 v 7:23 | Chii - chan |  Deník
Jsem posedlá tím, dávat lidem přezdívky. A fakt miluju ty hovádka, kteří mi za to nadají a přestanou se se mnou bavit… a pak se představují i nechávají nazývat právě onou rádoby přezdívkou, protože se jim záhadně zalíbí. A ještě lepší je, když si ji dají na FB jako druhé jméno. A pak mají tu drzost se divit, proč při každém setkání s nimi dostanu záchvat smíchu.

Právě je 6:45. Ráno mě čekal šok, když jsem se vzbudila 5:25. Využila jsem toho v prospěch Teddyho, kterého jsem našla rozvaleného před brankou. Kdybych se mu nezačala smát, možná bych ho ani neprobudila.

Cesta domů, film, myšlenka a fotka

21. července 2012 v 12:38 | Chii - chan |  Deník
Další čtyři dny v Olomouci byly plné babiččina vyprávění o tom, jak jsem si ustlala v kuchyni, a že to chrápání přece nemohlo být až tak hrozné. Včera ve čtvrt na jednu přijeli mamka s bratrem, že si mě konečně vyzvednou.

Asi hodinu před tím jsem se opět dozvěděla něco z historie babi. Vždycky ji ráda poslouchám, když vypráví o své rodině, o tom, jaké to bylo, když byla malá. Je smutné, že její minulost nebyla vůbec hezká a její rodina měla smůlu. Už asi rok zkouším dopsat na jedné stránce náš rodokmen. Dostala jsem se jen k praprarodičům, ty ostatní si už nikdo nepamatuje. Možná zkusím jít na matriku.

Neklidná Noc a Návštěva Náměšti

17. července 2012 v 19:49 | Chii - chan |  Deník
Jsem u babči a dědy v Olomouci. Napřed jsme chodily po Globusu a snažily se pro babi vybrat vestu na kolo. Marně. Večer jsme seděly v obýváku, kde babi upřeně sledovala Tajuplný ostrov a já se zoufalstvím málem rozbrečela. "Kapitán Nemo" měl krásný oči. A ten debil, co tvrdil, že je tam někde les, přestože to byla na první pohled neúrodná půda! Les tam nebyl a ten kluk, kvůli kterému chcípl ten šimpanz, mě nehorázně sral. To by byl ve stručnosti můj první večer tam.

Asi tady pojdu. Ještě donedávna jsem měla za to, že se v noci spí. O absolutním opaku jsem se mohla přesvědčit zrovna dnes v noci. Víte, já sice plánuju ve svém vlastním bytě spát přes den a žít v noci, ale teď mám ještě dost času. Možná už jsem na ježdění k prarodičům stará. Vlastně nemám tušení, co tady dělám. Ale abych se vrátila k tomu, proč mám kruhy pod očima.

Prázdné kino, slíbený dárek a odjezd

15. července 2012 v 16:03 | Chii - chan |  Deník
Otec mi nedávno slíbil, že k narozeninám mi koupí višňový rum. To je milé.

Ale co je horší, je fakt, že na mě moje matka nebere ohled. Pořád. Sama ví, že jsem nespala až do tří ráno, možná kvůli předchozí erupci, možná kvůli dvěma kávám a dvěma sklenkám kofoly. To bude reálnější. Každopádně mi dneska ráno (ehm, v deset hodin) poslala SMSku znějící: "Zavolej mi."
Tak jsem si krátce pobrečela nad tím, že mě zase někdo budí a svému rodiči jsem poslušně zavolala.

Sirupy u Sirupů a Rudá Růže

12. července 2012 v 14:28 | Chii - chan |  Deník
Včerejšek byl opět dnem, který mě přesvědčil o tom, jak mě každý miluje, jak jsem super a prostě celá já jsem absolutně skvělá, sugoi, úžasná, bezvadná a… galaktická! Ya!

Ráno tak růžově nezačalo, jelikož jsem byla násilně probuzena "ozvi se Smskou" od Bony. Napřed jsem automaticky hodila mobil zpátky do knihovničky vedle postele, teprve pak mi došlo, že bych jí asi měla zavolat, tudíž jsem po chvilce zavolala - tím myslím po druhé SMSce, že "na pozemky" (tedy rýt kdesi na záhonku) s Bony nejdu, ale později do města přijdu.

Tvorba mého brášky

11. července 2012 v 16:21 | Chii - chan |  Ostatní
Mám to hodného bratříčka (19). Předevčírem, když jsem hrála s mamkou badminton, stál asi metr ode mně a přijímal objednávky, co prý má vystřihnout z listu. Napřed mi věnoval panáčka, pak jsem ho požádala o srdíčko. A na hvězdičku se po několika pokusech vysral, prý byla moc těžká a chtěla jsem po něm ještě k tomu minimálně šest cípů. Smějící se

Noční prohlídka zámku 2011

10. července 2012 v 18:58 | Chii - chan
Jinými slovy to byl úkol na téma: Proč mám ráda duben. Úvaha, vypravování či báseň... jak je libo.


1. dubna řekla jsem si,
nedělám já chybu?
Do zámku jít na prohlídku,
co tam dělat budu?

Byla zima a my stáli
před zámkem v davu,
a ani jsme se nenadáli,
někdo vyšel zpoza rohu,
a přehlušil tu hlučnou vřavu.

Kastelán zámku vítal nás,
ječel jako o život,
prý ať zapneme si pás,
a já byla plná nejistot.
(A dostala jsem chuť na piškot.)

Jen jedna prohlídka zámku
- nic pro smetánku,
zvrhla se v něco jiného,
pro čtveřici holek však
v něco neskutečně milého.

Byl to vysmátý den
plný přeřeků a zábavy
- snad proto mám ráda duben.
a končím, psát rýmy
mě totiž nebaví.