Červen 2012

Úžas Učitelky, Péče o Pitomce, Mínění Mimoňů o Mé Maličkosti, Krásný Karafiát aneb Základka Zatracena (Hurray!)

30. června 2012 v 14:27 | Chii - chan |  Deník
K samozvané ateistce a spolužákem zvané feministce a anarchistce se přidává i rasistka. Ať už mi s tím dají všichni pokoj. Vždyť je z toho pravda jen ateismus. To je šikana.

Ve čtvrtek jsme byli v kině. Mátinka mi koupila karafiát. Nechtěla mi koupit červený, protože to je prý jak na pohřeb. O to víc jsem ho chtěla, protože mě ten den málem přejelo auto. Asi třicet centimetrů přede mnou se na přechodu naplno rozjelo a být tak krok napřed, jsem pod koly. Už mi věříte, že se mně někdo snaží zabít?

Včera - to bude asi na dlouho. Ráno jsem zjistila, že to oprané a čisté tričko není vůbec čisté. Tak jsem si vzala druhé. Pak jsem málem zapomněla kytku. Tři malé oranžové růže.
Ve škole jsme učitelům rozdávali kytky. Pak nám třídní učitelka dala papíry, abychom si na něj nakreslili svoji ruku a poslali je po třídě s tím, ať nám tam spolužáci něco napíšou.

Anarchistická feministka s kapkou ateismu

26. června 2012 v 19:53 | Chii - chan |  Deník
Je to bezvadný pocit, nenosit do školy kalkulačku. A vůbec učebnice. Žádné nemáme. Hahaha.

Můj milovaný spolužák, který by se z našeho přátelství "rozhodně nenajedl", mi v jednom kuse tvrdí, že jsem buďto feministka nebo anarchista. Asi se ho zeptám, jestli ví, co ta slova znamenají, měl by se s tím vším trochu krotit.
Jako by nestačilo, že od Bony (Katušky!) slyším, že jsem buď těžká, hnusná nebo zlá. A zase se budu opakovat - já to vím. Ale prý si to nemám brát osobně, tak si to osobně neberu. Tak hodná jsem, poslouchám svou kamarádku.

Koncert, Měsíc a Pierot

25. června 2012 v 18:00 | Chii - chan |  Deník
Mám ráda požární cvičení. Můžu si u toho - sice falešně, ale přesto - hezky zařvat a zahysterčit a nevypadám u toho ani moc divně.
Já: "Hmm… požární cvičení."
Bony: "No jo."
Já: "Budem hysterčit?"
Bony: "Jo!"
Obě: "HÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!"

Přišla jsem na zvláštní věc. Když píšu citoslovce smíchu, vždycky se rozesměju.

Hahahaha.

Když už ne do očí...

21. června 2012 v 23:59 | Chii - chan |  Deník
Středa 20. 6. 2012

Nevím, jestli se to děje jenom s mým počítačem anebo je to problém celého blogu.cz, ale vážně mě to rozčiluje. Jednou za čas mám chuť si napsat článek, a co se nestane, vůbec mi nejde jakýkoli odkaz, natož se přihlásit. Tak se nemůžu zasmát ani nad těmi úžasnými článečky na krasna.cz. Je to mnohdy, jako bych si četla kupu vtipů najednou.
A vůbec, ať najedu na jakýkoli blog, nereaguje absolutně na nic. Tak jenom tiše doufám, že to není jenom MŮJ problém. Ne, že by v tom byla zlomyslnost.

Islám vs. naklonovaný Hitler

21. června 2012 v 20:08 | Chii - chan |  Deník
Čeština - úterý
"Tak, Jani, referát!"
"Jsem si ho zapomněla doma…"
"Jé, a zboří se svět?! Žákovskou."
"Hm." A proč by se měl jako zbořit? Co je tohle za stupidní poznámky?

Vídeň

17. června 2012 v 16:10 | Chii - chan |  Deník
Čím víc se toho stane, tím méně se mi o tom chce psát. Nesnáším, když mám začít psát, ať už je to sloh nebo úkol… anebo článek. Radši jsem, když už mám pár vět napsaných a já můžu pokračovat. Měla bych si to připravovat. Ale komu by se chtělo, že.
Abych začala tam, kde jsem skončila minule, v úterý jsem si, pokud si dobře pamatuju, celý článek stěžovala na píšťalku a tu krávu učitelku, co tu píšťalku tak ráda používá v tělocviku.
Ve středu… ve středu jsem mlátila hlavou v informatice o klávesnici, protože moje spolužačka Zuzka si hned vedle mě pouštěla Hotel Paradise. Bože, málem mě tam z toho trefil šlak.

Tělesná výchova a debilní píšťalka

12. června 2012 v 17:53 | Chii - chan |  Deník
Jak mám - řekněte mi - jak mám být (dle matky) šťastná, když mě nasere i grahamový rohlík? Takhle to asi nepůjde.

Učitel tělocviku neumí chodit rovně. Málem do mě vrazil.
Zítra píšeme závěrečný test z matiky. Asi se na to předstírané učení vyseru.
Ve Švédsku je čím dál víc černochů.
Otec jel v neděli na pohotovost - nepovedlo se mu krájení mrkve.

Další Den v Divadle a Dokonalá Dvouhodinová Derniéra

9. června 2012 v 17:32 | Chii - chan |  Deník
Další nádherný večer strávený v divadle na sebe nenechal dlouho čekat. Včera jsem se k Bony dostavila o půl páté. Pak mi to stvoření nutilo jídlo, nechápajíc, že se můj žaludek ze středečních výprav ještě nevzpamatoval. Po šesté jsme sedaly do auta a u divadla jsme se chtíc nechtíc musely s matkou a tetou Bony rozejít, jelikož ony jely kamsi parkovat a my dvě jsme šly statečně pro vstupenky.
Kupodivu pokladní nenašla žádný problém a vstupenky nám byly vydány bez nejmenších výhružek. V sále jsme si sedly do první řady a čekaly, až začne představení.
Kolikrát vám tady mám říkat, že dokonalost se popsat nedá. A i kdyby, netroufnu si na to. Tak či tak, bylo to skvělé, úžasné, nádherné. Opět.

Nějak se mi o tom nechce psát. Vzpomínky jsou krásnější, živější, pravdivější, detailnější. Přes tyhle tři měsíce, které zbývají do mého odjezdu na školu kamsi do R., tam musím ještě hodněkrát. Protože pak už se tam dostavím leda ve snu. A pokud ne, bude mě ta cesta stát sakra hodně. Ale vždycky to za to stojí.

***

Dneska se po mně - světe div se - neřvalo. A to jsem vstala někdy o půl dvanácté. Za to může tlak. Kdyby nebyl nízký, jsem venku z postele už v osm, ale jak mám vstát, když se cítím, jako bych byla na kolotoči? Taky vyskakujete z kolotoče, když se nejvíc točí?

Ale abych přešla k tomu nejkrásnějšímu za dnešek, šla jsem s bratrem a Teddym na procházku. Na poli bylo pochopitelně bahno, všude. A bratříček byl jako vždycky na kole.
Tudíž si ho zasvinil a doma popadl hadici, aby kolo očistil.
No - a hadice mu ujela… stříkala… on se ji snažil chytit… a dostal pár pěkných zásahů přímo do ksichtíku. Musela jsem se přidržet zdi, abych se tam smíchy nesklátila. Chuděrka moje.

Teddy nedokáže pochopit, že tráva mu nedělá dobře.

P. S.: Při vypínání počítače se dozvím, že blbě čumím a při umývání koupelny zase, že jsem tele. To je tak milé prostředí tady. Je radost v tomhle existovat, když místo dobrého rána uslyším výčet toho, co mám udělat a jak rychle to mám udělat. Aby se všichni neposrali.
Asi půjdu spát. Je mi divně.

Stížnosti a reklama na Lidl

7. června 2012 v 12:03 | Chii - chan |  Deník
Učitel: "A ty?"
Já: "Hu?"
Uč.:"Na co budeš mít referát?!"
Já: "Nevím." *mávnutí rukou*
Uč.: "Jestli si něco nevybereš sama, vyberu něco já. A nebude se ti to líbit."
*Rádoby klidné listování sešitem*
Já: "Třetihory?"
Uč.:"Ty už má L."
Já: "Zástupce dinosaura."
Uč.:"Ty už jsou dva. Třetí nebude."
Spolužák T.: "Klid, Jani, ještě máš čas."
Učitel: "Nemá, zbývá ještě dvacet vteřin."
Já: "ATMOSFÉRA!"
Uč.: "Výborně, to je skvělé téma!"

Já-umím-poznávat-hodiny. Fakt.

5. června 2012 v 16:35 | Chii - chan |  Deník
O tom ksichtu na fotce už jsem psala? Ne, naposledy jsem se na blogu ukázala v sobotu. A… a v pondělí jsme dostali ve škole fotky. Ne, že bych to nečekala, ale zvláštní je, že JSEM VŽDYCKY překvapená, jakmile se uvidím. Mám… divný výraz. Divný… obličej.
Na jedné i druhé fotce se tvářím jako před extrémním záchvatem smíchu a na té třetí vypadám jako králík.