Březen 2012

Emocionální Epitaf a Emigrace Energie

25. března 2012 v 21:05 | Chii - chan |  Deník
Ráno jsem asi hodinu v posteli marně dumala nad tím, kolik může být hodin. Všechny hodiny v domě měly úplně jiný čas, takže ty v kuchyni jeden, v obýváku druhý, ty další zase úplně mimo... a mobil se taky nevyznamenal.

Tento víkend se mě má rodina snaží zabít urputněji než obvykle. Nejprve to byla sobota a tzv. výlet na kolech do nehorázně prudkého kopce, který mě (po zimě strávené jen na nohou) málem složil. (Málem!?)
Oproti dnešku to byl jen detail, ráno nejenže bylo plné šoků v podobě otce umývajícího okna a psa, který spořádal suché granule, ale vybafla na mě matka se slovy: "Obleč se, jedeme."

Divadlový Doping a Debilní Dveře

18. března 2012 v 14:47 | Chii - chan |  Deník
Vážně začínám nesnášet svůj podivný program psaní. Jeden den jsem natolik spisovatelsky hyperaktivní, že mám chuť psát alespoň 8 článků a jindy tady nejsem 14 dní, protože se mi nic nechce dělat.
Zásadně to mám "rozvržené" tak, abych měla náladu psát, jen když se nic neděje a já se nudím.

***

Včera jsem byla s Bony v divadle (♥), kde byli naši oblíbení herci (kteří se nám hezky a nenápadně vyhýbali). Ale vezmu to hezky od začátku.

Prokleté Propisky a Podivná Pyramida

15. března 2012 v 10:18 | Chii - chan |  Deník
Má slovní zásoba by se měla rozrůstat. Proč se nerozrůstá? Je čím dál menší. Když mi bylo deset, vyjadřovala jsem se na vyšší úrovni než teď. Pořád ztrácím nit, jen málokdy něco dopovím (protože mě všichni přerušují!) a když už dopovím, zapomenu na pointu a na důvod, proč jsem vlastně vůbec něco říkala.
A když už se mě vzácně někdo na něco ptá, odpovím tím svým debilním proslulým: "No... kapku." nebo "Tak trochu".

"Ach, ty čacký Brute..."

10. března 2012 v 18:31 | Chii - chan |  Deník
Týden si pořád říkám: "No, dneska mám čas. Konečně se podívám na blog..." A hovno. Nepodívala. Nejenže se na mě povinnosti valí ze všech stran, ale taky mě nepotěšil znepokojující a pravdivý horoskop, tedy: "Střelec bude v březnu přecitlivělý, všechno ho bude bolet a bude se cítit mizerně."

Rozhovor přes plot

4. března 2012 v 21:19 | Chii - chan |  Deník
To je k nevydržení. Ať už mám na sobě cokoli, celý den se třesu zimou. A nálada je pořád pod bodem mrazu. Možná to bude tím, že jsem se teprve před hodinou svalila k zemi, protože jsem zakopla o... o absolutní nic. Zakopla jsem o vzduch a skácela se k zemi a dalších pár minut na to jsem se chechtala jako blázen a nemohla jsem ani za nic vstát.

Modřin mám vystaráno do konce života. Ach jo.

Útěk před realitou

2. března 2012 v 21:52 | Chii - chan |  Deník
Je mi zima na ruce. Celý den. Možná se jen vymlouvám na zimu, protože se mi třesou. A já nevím, čím to je. Děsí mě to. Ještě nedávno mi mohl kdokoli zařvat do ucha, nebo zatroubit trumpetou a já bych se ani nehla. Teď na mě jen někdo promluví a já bych skoro vyletěla z kůže. Chci mít ticho. Je depresivní, ale uklidňuje. A přesně tohle já potřebuju - klid.

Už půl hodiny sedím u počítače. Mám chuť napsat něco, co dostatečně vypoví mou náladu. Jenže to ani popsat nejde. Je to příliš složité. Nevím, jak se cítím.
Připadám si jako bych byla na malé loďce uprostřed oceánu. A nikde žádná vlnka. Všechno probíhá tak jako vždycky.
Ráno vrazím do dveří, opařím se čajem, zakopnu o patník, ve škole píšeme test, na který nejsem připravená, učitelka se mě snaží neúnavně shazovat.
Snažím se jít k místu, jenže přes dvě holky, které neumí normálně chodit a místo toho se na sebe věší jak retardované děcko na matku, projít nemůžu a já začínám pociťovat nervozitu. Zaječím na ně. A už se to veze.