Únor 2012

Rozhovor v angličtině aneb "What?!"

28. února 2012 v 16:16 | Chii - chan |  Deník
No, já to tady asi vážně začnu nenávidět. Napsala jsem - asi tři dny zpátky dlouhý článek, a jakože dlouhý s velkým D. A co se stalo pak? Zveřejnit - klik, cvak - a hovno. Prázdno, absolutní bílo kromě jednoho debilního písmenka, které se na mě z Nového článku usmívalo. Písmenko "T". A to bylo všechno.

Chvilku bylo v obýváku ticho, ale zřetelně jsem cítila tik v oku a srdce, jak se rapidně zrychluje. Zkoušela jsem se nadechnout, zkoušela jsem počítat do dvou set. Nic nepomohlo a pak ten řev teprve propukl. A tolik jsem své hlasivky namáhala, že bratr 18 opatrně přišel do obýváku a pohoršeně se zeptal:
"Co tady řveš?"
A já se rozbrečela jak malý děcko, zatímco jsem mávala rukama, sedla si ke stolu, naprosto nepochopitelně nalila sklenici mléka (!) a mlátila hlavou o stůl se slovy: "Článek! Dlouhej! Pryč! Knííí..."

Vzestupy a pády

25. února 2012 v 18:00 | Chii - chan |  Deník
Už od rána přemýšlím nad tím, proč je mi jenom tak zle. Je přece ještě sobota, že by na mě opět lezl starý známý stres?
Ne, ne, ne. Je pravděpodobnější, že mě sere to tikání hodin po mém pravém boku. Tiká to příliš rychle. A mě pak přijde, že stejně rychle ubíhá i můj ubohý a chudý - ničím neobohacený život. Na cokoli se podívám, přijde mi to depresivní.

Chybí chyby Chii

23. února 2012 v 18:09 | Chii - chan |  Deník
...ne, moje chyby nechybí, ale je jich požehnaně. Šlo mi jen o ten nadpis. Nevinný
***

Když občas zavítám na takový blog, kde se lidé jen hrnou (a to neprosto bezdůvodně) a najdou se tam tací, kteří kritizují způsob psaní a radí, jak lépe psát, dostanu hned amok. Stačí jen zadat adresu tohoto blogu a co mi to vyhledá?
Růžový blog. Nemám ráda růžovou. >Neptejte se mě, proč je ten blog růžový.<

Ne, že bych na potkání vraždila lidi s růžovým oblečením, ale prostě tu barvu nemusím.
(Hm... právě jsem se podívala dolů a zjistila, že mám růžový a chlupatý ponožky.)
Ale na ponožky to neplatí! Šlápnul vedle

Chorá Chii chce chechtáky

21. února 2012 v 17:35 | Chii - chan |  Deník
Tak tak. Slíbila jsem si, že si dnešek užiju. A snažím se, jsou přece prázdniny. Už hodně dlouho odkládám takové ty "prácičky" na počítači, do kterých se nikdy nikomu nechce. Jako třeba třídit fotky nebo v mém případě všechny složky a články tady na blogu. Třeba v rozepsaných aby se prase vyznalo, těch je jak nasraných - a to nepřeháním.

Právě jsem s oním nenáviděným tříděním rozepsaných článků skončila a jsem na sebe hrdá jako ještě nikdy, protože jsem to všechno zvládla i bez kafe a čokolády, což by mi jindy přišlo vhod.

Rio, Wolfy a sebevražda v Anglii

20. února 2012 v 10:17 | Chii - chan |  Deník
Špatné zprávy mě musí milovat. A když se něco má posrat, tak se to zaručeně posere. A všechno najednou. Prohlížím si fotky z plesu, a nevím čím to je, že jsem tak naměkko. Možná tím, že jsem tam nebyla. (Já - v šatech. Hahaha.)
Ne, tím asi ne. Tím, že se podobám největší krávě ze třídy? Tím, že nevlezu do šatů čistě pro to, že je to nepohodlné a vypadám v tom strašně - a proto chybím na místech, kde bych pro zachování vzpomínek vlastně být měla? Těžko říct.

Čtyři majitelky nepochopitelných přezdívek

17. února 2012 v 11:36 | Chii - chan |  Deník
Pro začátek podotýkám, že na tomhle obrázku má větší podíl Bony, která nalepila mini obrázek, napsala nadpis a nakreslila sebe (tedy Bony, inteligenti), pak Blondie Zombýnu a Emo Barbie. Pokoušela se i o mou maličkost (maličkost doslova - Wolfy jsem vážně já), ale prý mě nechtěla zkazit. Neměla jsem na výběr, tak jsem se trošku idealizovala. Snažila jsem se udělat pro změnu stejně velká, ale mé čisté srdce mi nedovolilo lhát a ruka nakreslila trpaslíka, který stojí vzadu za trojicí kamarádek a ještě k tomu na špičkách. No šikulka.

Nemálo lidí se divilo, co je to za přezdívky, když jsou mnohdy delší než naše jména a ještě k tomu se ani nepodobají našim jménům.
Bony - obdivovatelka Napoleona Bonaparte (jediná ze čtveřice, jejíž přezdívka je kratší než jméno)
Wolfy - obdivovatelka Wolfganga Amadea Mozarta
Emo Barbie - nosí růžovou a černou barvu a když na ni takhle zavolám, otočí se (a snaží se mě zaškrtit)
Blondie Zombýna - můj prostý přeřek
Hrdě se honosím titulem VYNÁLEZCE DEBILNÍCH PŘEZDÍVEK. Jsem prostě geniální. Já vím, já vím!

Morbidní čuňátko a popis sebevraždy

13. února 2012 v 18:46 | Chii - chan |  Deník

Neděle 12. února 2012

Musím být hrozná vnučka. Právě jsme s rodinou u babči a dědy v Olomouci, a místo abych se cpala jablečným štrůdlem v obýváku, zdrhla jsem do ložnice k počítači.
Vlastně píšu článek jen proto, abych bezduché klapání klávesnice mohla nějak omluvit. Miluju tuhle klávesnici! Jak hezky klape, a jak mi to všechno pasuje, můžu mít opřené obě dvě ruce na stole, a to je ještě více super.

Asi bych se měla pomalu loučit, protože z obýváku slyším mrmlání typu: "...klávesnice... klapání... psát... krávoviny... hrozný..." Nevím jak vy, inteligenti, ale já si z toho dokázala vytvořit poměrně nehezkou větičku.

O něco později- tedy o spořádání kousku štrůdlu, zašpinění koberce, vylití čaje a seřvání od otce později:
Matka řvala opět naprosto bezdůvodně. Na mně, pochopitelně. Ona aby řvala na mého milovaného bratříčka 18, to je nemožné.

Orbitky pro děti, další debilní sen a přiznání ufňukanosti

10. února 2012 v 18:06 | Chii - chan |  Deník
Napsala jsem asi polovinu článku, pak jsem ji dobrovolně smazala. Je pro mě problém dokonce i psát, jen bych nejraději hleděla do zdi a houpala se na židli. A s lízátkem.
Přečetla jsem si na jakémsi blogu článek o ufňukáncích a hrdě hlásím, že splňuju všechny příznaky této vlastnosti/zlozvyku/nemoci.
Ale to je už v rodině, asi se toho nezbavím a že bych se snažila - to se taky nedá říct.

Varná konvice v obležení havěti

4. února 2012 v 20:57 | Chii - chan |  Deník
Tomu by jeden vážně nevěřil, že se dokáže můj otec zešrotovat z chlastu už ráno. Měla jsem chuť ho nakopnout. Když je namol, velice rád předstírá, že mě škrtí, nebo mě lechtá.
Když jsem v rukou držela horký čaj, uskutečnil ono "škrcení". Popařila jsem se až hanba a poprvé v životě jsem na něj vážně zařvala. Tak nasraná už jsem dlouho nebyla. Kurva, moje ruce...!

"Ono to klinká!"

3. února 2012 v 13:47 | Chii - chan |  Deník
Rovnou říkám, že je to narozeninový článek. Ne můj, díky bohu, protože já mám se svým věkem ohromné problémy, ale Bony.
Dneska máme (no, už asi měsíc domluvenou schůzku) v H. Fakt jí to dlužím, přece jen mě to oddalování málem stálo můj křehoučký život. (Proč jsem málem napsala slovo "hnůj"?)
Na škrcení jsem sice zvyklá, ale stejně to není nic hezkýho. Že.