Leden 2012

Vykastrovaní zombíci na vás!

26. ledna 2012 v 20:41 | Chii - chan |  Deník
Začínám být pomalu, ale jistě zoufalá. Není divu, koho by to bavilo. Jdete spát. Jste unavení. Usnete. A to POSLEDNÍ, co právě chcete, je debilní sen. A ještě k tomu morbidní. Kdo se pak má vyspat?
Už mě nebaví ve snech zažívat strach a adrenalin z toho, že se mně někdo v jednom kuse pokouší zabít. Pak zase já někoho jiného. Ani mě nebaví, když kastruju zombíky nebo když se nám do domu vloupe bezdomovec a chcípne v chodbě. TO PŘECE NEMŮŽE BÝT NORMÁLNÍ.

Jen tak si zdrhnout...

19. ledna 2012 v 11:26 | Chii - chan |  Deník
Tohle už je šestý článek v pořadí, který nejspíše zase skončí v rozepsaných. Navždy. Pět minulých článků jsem nemilosrdně pohřbila mezi ten nepořádek, co v rozepsaných mám. Už mě to vážně rozčiluje, něco uvnitř mě nutí, abych si tohle všechno psala jen pro sebe. Samotnou mě udivuje, že se ani nevzpírám, vlastně je to docela dobrý nápad.

Debilní rukávy a oslava narozenin

5. ledna 2012 v 18:29 | Chii - chan |  Deník
Nemám tušení, jak bych se měla cítit. Vlastně jsem to věděla ještě odpoledne, když jsem ve tři přišla domů. Začala jsem řvát na prázdný dům. A jakože fakt řvát. Ječela jsem proto, že když si vyhrnu rukávy od mikiny, spadnou hned zase dolů a neudrží se ani chvilku nahoře. Řvala jsem kvůli tomu, že mě dnes extrémně pronásledovaly Murphyho zákony.
Jako by nestačilo, že je mé k nepoznání stejné dvojče jménem Schválnost neustále se mnou. Nehne se ode mně ani na krok. Řvala jsem na rozvrh hodin, který nás zítra čeká, řvala jsem na kupu učebnic, ze kterých se mám na zítra učit.

Rozlučka s "jedenáctkou"

1. ledna 2012 v 20:33 | Chii - chan |  Deník
No... a celý rok je v řiti. Jak optimistický začátek roku 2012, což.

Včera jsem se vydala k Nomi, kde jsem později i spala. Teda vlastně nespala, jelikož jsme se odebraly do postele až v sedm hodin ráno, já usnula v osm a vzbudila jsem se asi o půl jedenácté. Pak o půl dvanácté. Ležela jsem do půl jedné, a pak jsem bezohledně vzbudila i Nomi, které jsem spánek záviděla. (Tzn. že jsem na ni hodila její vlastní kočku. Ta se bránila. Obě.)