Září 2011

"Trojnásobný vrah"

28. září 2011 v 20:33 | Chii - chan |  Deník
Díky Sv. Václavovi za dnešní volno. Sice dneska měly být čtyři hodiny, ale takhle už ty svátky vždycky vyjdou, zvykla jsem si.

Otec mě neskutečně sere. Prý to s těma jazykama přeháním a je to drahý. Nikdy mě nenechal dělat nic, co by bavilo MĚ. Ale když jsem tančila v krojích jak blbeček, to byl rád. Nechala jsem toho a on se zbytečně rozčiluje, že tam chodit prostě nechci. Nemůže pochopit, že mě víc láká bojový sport nebo učivo než nějaké hopsání v debilním oblečku.
Právě ho slyším řvát z kuchyně. To je vážně na dvě věci, proč ty hlasivky nevyužije na něco jiného?

Deník č. 2

25. září 2011 v 18:24 | Chii - chan |  O mně
Jak už hodně dlouho slibuju ukázku svého druhého nerůžového deníku... Už nemáte žádné právo se mi smát! :D

Každé auto má svou duši ♥

22. září 2011 v 21:23 | Chii - chan |  Deník
Dnes ráno, když jsem vstala, byla v kuchyni pochopitelně tma a ticho. Bůh ví proč, ale mě to dnes připadalo neskutečně depresivní... a nebudete mi věřit, co jsem udělala. Měla jsem chuť si nafackovat. Já... já... já jsem zapnula rádio. FREKVENCI 1. No... no... věřili byste tomu?!? Dostala jsem z toho hysterák a do té věci praštila tolik, až se vypla. Ufff...

"I kill you!"

16. září 2011 v 11:54 | Chii - chan |  Deník
Zjistila jsem divnou věc. Perfekcionismus se nedá jen tak zahodit za hlavu. Když si dávám učebnice do batohu, nikdy, ale NIKDY si je tam neházím, nýbrž skoro podle pravítka úhledně skládám. Vždy to trvá nějaký čas, vždy musí být největší učebnice, pak o centimetr menší učebnice, pak další a další, následují sešity, žákovská knížka, na levou stranu pití a na pravou pouzdro.
A když ve škole vídávám ostatní batohy, do kterých se prakticky nic nevleze, a jsou třikrát větší než ty moje... proboha, jak můžeš mít žákovskou před tou učebnicí?! A pouzdro dole?! Jestli mě někdy potkáte ve škole, zabte mě. Seru s tím sama sebe.

Flek v pekle

14. září 2011 v 13:03 | Chii - chan |  Deník
Včerejšek byl naprosto katastrofální. Jeden den jsem neměla svůj přívěsek, protože jsme měli tělocvik. Pevně věřím, že mi ten přívěsek nosí štěstí. A to se včera potvrdilo, když mi byl v tělocviku ukopnut palec. Následně mi po celý zbytek dne na onu nohu šlapali lidé z celé třídy, aniž by o mém umírání bolestí věděli. (To mám za to, že jsem té holce kopla balon do ksichtu. Ach jo.)

Mr. Bean versus matematika

10. září 2011 v 15:45 | Chii - chan |  Deník
Já už nemám na nic kloudného ani nekloudného sílu. Nejradši bych až do zítřka ležela v posteli a naříkala. Mám nějakou divnou náladu, nevím, jestli mě znovu pohltil stres, můj dlouhodobý společník, který mě neúnavně doprovází, kamkoli se pohnu nebo jestli je to začátek chřipky či rovnou deprese?
Nevím, každopádně mám jisto v tom, že mám rýmu, kterou z celého srdce nenávidím a dosti mě bolí břicho. To je přece úplně normální, s tím se každý člověk na světě vypořádává každý den, a i s něčím horším. Jenže mě složí i takováhle hovadina.

P.S.: Brokolice!

5. září 2011 v 14:14 | Chii - chan |  Deník
Včera jsem vůbec nemohla usnout. Nepočítám to, že matka dostávala v obýváku záchvaty smíchu u Československo má talent nebo jak se to jmenuje, ale i moc, moc, moc myšlenek najednou. Ano, i já myslím. Občas.

"Áááá!"

1. září 2011 v 10:41 | Chii - chan |  Deník
Právě (asi před hodinou, ehm) jsem přišla z "vyvítejaké" budovy. Přišla mi SMS od matky, která je od rána v práci. Náš rozhovor byl následující: