Číst si vlastní deník

16. května 2017 v 21:40 | Chii |  Deník
Je to docela vtipné, jak dlouho může být článek v rozepsaných. Tohle jsem psala na konci roku 2015 - jak šokující - a doteď to tady jen tak leželo. To jsem si dala docela záležet, protože jsem musela dost listovat, než jsem se rozhodla, co sem dám. Vyloženě psychotickým okamžikům jsem se hleděla vyhnout.
 

Zápisky nešťastného řidiče - a nejen při řízení

1. července 2016 v 16:44 | Chii |  Deník
Neexistuje dostatek slov na popsání toho nádherného pocitu, který mě omámil v moment, kdy mi došlo, že je po všem. Šla jsem poslední květnový den domů (jela jsem Avensisem, protože když někoho vidět naposledy, tak jako pán) a tam padla do postele a prospala krásných čtrnáct hodin.

Bylo to stupidní. Maturita celkově je stupidní. Zvláštní je, že u písemných propadla víc jak třetina a u těch ústních jenom dvě. A víte čím to je? Protože se na potítku diktuje, ale to asi není překvápko. Směle na to serte dál, vy, kdož na to serete čtyři roky nejvíce, to pravděpodobně budete mít nejlehčí. Když jsem měla po druhé zkoušce, přišel za mnou třídní se slovy, že nechápe, o co mi jde a že celou komisi seru, že mají pocit, že jsou úplní blbci a že je všechno na hovno hned, jak k nim přijdu.

Existují moudra o bankovních účtech?

25. dubna 2016 v 22:16 | Chii |  Deník
Snad jsem měla i tu drzost doufat, že se lepším. V obecném slova smyslu; v životě, v přístupu, v názorech a postojích, toleranci či asertivitě nebo v té nádherné vlastnosti, kterou tak štědře oplývá můj bratr - "splachovací hajzl". Jemu je to všechno buřt, a taky to tak vypadá. Může se nacházet v jakkoli debilní životní situaci, ale chuť k jídlu má vždycky, usne, když se mu chce spát, chodí od ničeho k ničemu, má stupidní dotazy a ještě stupidnější prupovídky a vytrvale mi pije krev a já mu asi závidím.
 


Co s životem

18. dubna 2016 v 9:07 | Chii |  Deník
Měla by sis psát deník. Pak to jednou vydáš a my se v tom všichni poznáme, řekla mi maminka. To asi nevěděla, že ho píšu, a že díky kvůli tomu přicházím na nehezké věci. Takové ty uvnitř, o kterých nikdo neví, v mnoha případech dokonce ani vy sami.

Když jsem asi někdy v roce 2009 začala - takové to vážnější vedení deníku, ne jedna stránka tam a druhá tam - brala jsem to jako něco, co musím psát podle nějakého daného rozvrhu. Že třeba ne večer, protože na to není čas. A musí tam být datum i čas a každý zápis musím nějak specificky začít i ukončit.

16.10.2015

25. ledna 2016 v 21:16 | Chii
"To je katastrofa. A co jako. No ta cesta snad, ne, ty vole."

Ticho.

"Jedu v autě, které řídí schizofrenik. Dobře."

Brazilcovy zápisky & paměť na sračky

20. prosince 2015 v 15:26 | Chii |  Deník
Chtěla bych, aby se mi do všeho chtělo. Třeba do psaní. Uklízení. Chození do schodů a ze schodů. Celkově chození. Focení, čtení, spaní. Nechce se mi ani vytrhnout stránku ze sešitu. I když už tu stránku vůbec nepotřebuju. Je tam napsané jenom něco jako 'prádlo', protože mi bylo řečeno, ať ho jdu posbírat, a zrovna se mi nechtělo. Mám to podobné s tatou, ono je to asi vážně dědičné. Třeba zbytky. Mamka nesnáší zbytky, kdekoliv a čehokoliv.

Hra na trumpetu & zpověď

11. prosince 2015 v 18:50 | Chii |  Deník
Našla jsem si kdesi v papírových hlubinách svůj milovaný seznam. Dřív to bývalo složitější. Byla bych i řekla, že jsem se značně uskromnila, ale zase úkoly jako 'řidičák' a 'tričko s Levákem Bobem' nezní tak komplikovaně jako rozvrácení církve, což.

1) Rozvrátit církev. Zevnitř.
2) Utéct do Jižní Ameriky.
3) Převzaté jméno, hory a řídký vzduch, lamy a ponča.
4) Smrt. Žádné pohřby a obřady. Zbavte se těla. Rychle a bez keců.

Soutěživý duch & líný prase

27. listopadu 2015 v 13:37 | Chii |  Deník
Dozvěděla jsem se, že se málo vyjadřuju. Ve třídě. Má to poměrně jednoduchý důvod. Nemám moc v lásce - a ostatně kdo jo - když někdo vypíchne jenom jedno slovo z celého názoru a pak se opováží ho proti mně použít v tom nejdebilnějším kontextu vůbec. A třeba o týden později. Protože chytrý názor vás hned nenapadne. A i ten stupidní dá docela zabrat.

"A dost prosťa."

30. října 2015 v 15:07 | Chii |  Deník
Hromada pokrytců, my všichni. Připadá mi, že se v tomhle ohledu plácám na jednom místě. Jsou dny, kdy se snažím být trpělivá a tolerantní, a dny, kdy všechny posílám do hajzlu s tím, že mě ta trpělivost a tolerance už nebaví, když za to akorát dostanu po držce. Obrazně řečeno. Kdyby mi chtěl dát někdo skutečně po držce, nechť bere na vědomí, že jsem vyrůstala po boku jednoho velmi agresivního bratra, tudíž vím, co dělat. I když ten druhý neagresivní bratr taky není takové zlatíčko, abychom si párkrát nedali po čuni. Ze samé lásky.

Rýmečku nemáš a maturitku nedáš

15. října 2015 v 16:49 | Chii |  Deník
Maminka se dívá na televizi. Je poměrně jednoduché si ověřit, jestli spí a nechá na sebe blikat obrazovku, nebo skutečně dává pozor.

"Megera,'' okomentovala dění a jelo se dál.

Psali jste někdy článek na mobilu? Nedělejte to. Je to stupidní a vyčerpávající, ale menší utrpení než vstávat z postele a jít si pro počítač. Abych byla spravedlivá, já bych se nemusela téměř hnout, stačí se jen trošku natáhnout a můžu psát jako člověk.

A teď už to just neudělám.

Kam dál